ROBOTI  JDOU  DO  TOHO…  můj  příběh  od  začátku

16. 3. 2017

1991: Podklady skryté v knihovnách

V roce 1991 jsem se začal věnovat financím. Kuponovou privatizaci a hospodářskou reformu jsem zkrátka nemohl ignorovat. Naprogramoval jsem počítačovou hru, simulaci obchodování na burze. Nazval jsem ji Burza 92 a naivně věřil, že prodám desítky tisíc kopií a zbohatnu.

 

Pro tento účel jsem přečetl všechny učebnice investičního managementu, které bylo možné najít v knihovně Vysoké školy ekonomické. Bylo jich dost a rozhodně bylo co studovat - myslím, že jsem byl tehdy z VŠE jediný, kdo je opravdu četl.

 

Během studia řady učebnic investic a portfolio managementu od různých autorů jsem si všiml jedné věci. Všichni známí profesoři financí se shodovali v několika bodech:

technická analýza

(tj. zkoumání grafů vývoje akcií) je ve skutečnosti k ničemu. Skoro všechny studie tvrdí, že nefunguje. Zbývající připouštějí, že občas mohou snad fungovat, ale obchodní poplatky vám zhltnou veškerý zisk.

fundamentální analýza

(tj. výzkum účetních bilancí a výsledovek, zkoumání chodu firmy a jejího postavení na trhu, včetně konkurence a dalších důležitých faktorů) může sice někdy fungovat, ale platy kvalifikovaných analytických týmů jsou tak vysoké, že jejich práce se pravděpodobně nevyplatí. Analytici si na sebe zpravidla nevydělají.

makroekonomická analýza

(tj. bádání nad hrubým domácím produktem, nezaměstnaností, inflací a dalšími makroveličinami) je úplně k ničemu. Makroekonomické veličiny bývají publikovány se zpožděním a nenesou vůbec žádnou informaci užitečnou pro předpověď směru vývoje akciových trhů. Zvláště pečlivé sledování HDP je úplně zbytečné, tato veličina je vždy silně zpožděná a navíc počítaná nespolehlivou metodikou.

interní informace

a jejich použití (insider trading) sice většinou funguje, ale je nezákonné.

Mimo to se v každé učebnici investičního managementu dočtete o slavném pokusu se šimpanzem, kterého nechali náhodně vybrat nějaké akcie a on pak překonal většinu draze placených portfolio manažerů. Anebo jinou verzi stejného příběhu: šipky, klobouk s názvy akcií na papírcích, a tak dále.

 

Počítačová hra Burza 92 byla propadák. Prodal jsem asi jen deset kopií, protože tehdy málokdo věděl, co to vůbec burza je. Ale z deseti zákazníků byly tři investiční společnosti. A tak jsem v červnu 1993 začínal jako analytik u investiční privatizační společnosti PPF. Bylo konstatováno, že člověk, který byl schopen napsat počítačovou hru na téma obchodování na burze, bude zřejmě věci rozumět. (Dnes už mohu připustit, že to nebyla pravda.)

 

V té době Petr Kellner, pozdější miliardář, chodil běžně po ulicích, protože ho nikdo neznal, a dokonce sdílel stejné WC se zaměstnanci. Hlavně ale byl ochoten přijmout radu od takového zelenáče, jakým jsem tehdy byl. Investiční strategie PPF v druhé vlně kuponové privatizace totiž nesla stopy tlustých učebnic z knihovny VŠE.

 

O co konkrétně šlo? Všichni profesoři financí se shodují, že nejmoudřejší investiční strategií je nějaká forma indexování:

KUPTE AKCIE v takovém složení, jaké má akciový index A DRŽTE JE. Neprovádějte fundamentální analýzu, ušetříte za analytiky. Nepokoušejte se o technickou analýzu, stejně nefunguje. Prostě kupte index, ušetříte náklady a překonáte konkurenci.

Je to jedna z nejlepších rad, které učebnice investičního managementu mohou poskytnout a funguje zpravidla velmi dobře. (Zpravidla neznamená vždy, ale o tom později.)

 

V případě PPF a druhé vlny kuponové privatizace znamenalo použití této zásady, že PPF investovala především do velkých podniků: ČEZ, SPT Telecom, České radiokomunikace, atd. Zde bylo o něco později těžiště hodnoty pražské burzy. Indexovací investiční strategie fungovala a Kellnerovi pomohla k miliardám.

 

Léta plynula. Kuponová privatizace skončila (nepříliš šťastně, ale za to učebnice financí nemohly) a v Americe začínal zároveň velký akciový boom. Už v prosinci 1996 Alan Greenspan, tehdejší předseda Rady guvernérů Federálního rezervního systému, použil termín „irrational exuberance“. Tedy iracionální záchvat nadšení. Rok 1999 pak přinesl hotovou akciovou horečku známou jako dot.com boom. Internet a hlavně web byly tenkrát novými jevy: každá firma nebo firmička, které oznámily světu záměr podnikat na internetu, byly ihned považovány za obrovskou příležitost. Miliardy dolarů se hrnuly do internetového podnikání. Ale i „obyčejné“ akcie byly hodnocené dosti vysoko. Kdekdo mluvil o nadhodnoceném trhu. A pak přišel rok 2000.

2000: můj nejdražší omyl

Rok 2000 byl rokem mého největšího a nejnákladnějšího profesionálního omylu. Čeho jsem se dopustil?

 

 

 

... pokračování za týden

nový kanál youtube, Pavel Kohout
Jak nepřijít kvůli daním o hlavu

Jak nepřijít kvůli daním o hlavu

V prostředí mezinárodní daňové konkurence není možné stanovovat daňové sazby jen tak, podle pocitu, na základě pohledu z okna anebo z přesvědčení, že ta či ona sazba je „spravedlivá“.

celý článek >>>

Rok 2017: potíže s věštěním

Rok 2017: potíže s věštěním

Zajímá vás, jaký bude rok 2017 z ekonomického hlediska? Můžete si být jisti, že tuto otázku si klade řada ekonomů, investorů i politiků.

celý článek >>>

Realisticky o Realistech

Realisticky o Realistech

Když jsem se před několika týdny dozvěděl o vzniku nové pravicové strany, řekl jsem si, že toto je poslední naděje, abych měl v roce 2017 koho volit bez smutné jistoty, že můj hlas opět propadne.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
NSTAGRAM
Pavel Kohout youtube videa
GAME DOWNLOAD