Rozhovor  s  autorem  knihy  Úsvit

1. 11. 2012

Co tě přimělo napsat návrh nové ústavy, Pavle?

Pracuji ve financích od roku 1993. Za tu dobu jsem zažil sérii nejrůznějších malérů. Tunelování v 90. letech, měnovou krizi v roce 1997, pády bank, zneužívání veřejných zakázek, zvyšování daní, nárůst státního dluhu, a tak dále.

 

Vlastně jsme to zažili všichni, ale vzhledem ke své profesi jsem toto vše vnímal poněkud citlivěji než běžný volič. A když se podívám ke kořenům problémů, vidím v první řadě špatně napsané zákony. Někdy snad šlo o čestné omyly. Ale v mnoha případech byli zákonodárci nezodpovědní, neinformovaní, lehkomyslní anebo dokonce podplacení.

 

Žádný volební systém nedokáže dokonale zabránit nezodpovědnosti a eliminovat vliv lobbistů, ale náš poměrný systém je mimořádně nešťastný. Na kandidátku se dostanou lidé, kteří jsou preferováni vedením strany a které voliči vlastně nezvolili, protože v poměrném systému se volí značky, nikoli osobnosti. Tito poslanci jsou pak zavázáni stranickým kmotrům více než voličům.

 

Pak je tu fakt, že za posledních patnáct let jsme měli - moment, počítám - devět vlád, z nichž jedna vládla několik měsíců bez vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnou. Možná brzy přijde desátá, protože vládní krize jsou u nás skoro trvalým jevem.

 

Tyto důvody by mohly stačit pro změnu volebního systému. Ale zavést většinový systém do Poslanecké sněmovny by nestačilo. Naopak, mohlo by být ještě hůře.

Proč?

Představte si, že většinu v Poslanecké sněmovně získá nějaká populistická, bezohledná, zlodějská strana. Nechci jmenovat - dosaďte si jméno sami. Poslanecká sněmovna může podle dosavadní ústavy prakticky všechno: přehlasovat Senát, přehlasovat prezidentské veto. Lze hovořit o poslanecké despocii a nebude to přehánění.

 

Ve většinovém volebním systému by dostatečně nezodpovědná strana mohla totálně zdevastovat zemi. Mohla by ji zadlužit na generace dopředu, mohla by přijmout neodvolatelné závazky neomezené výše, mohla by způsobit škody nedozírného rozsahu. Existují případy zemí, kde se stalo něco podobného.

 

Je proto nutné - kromě změny volebního systému - zavést další opatření.

Jaká například?

Například zcela oddělit výkonnou a zákonodárnou moc. Je bohužel obvyklé, že člen vlády je současně i poslancem. To je systémová chyba! Ministr se má řídit platnými zákony, ne je ovlivňovat. Fotbalový útočník také nevymýšlí změny pravidel fotbalu během akce před soupeřovou bránou.

 

Pak je tu konflikt loajality. Poslanec přísahá, že svůj mandát bude vykonávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Dobrá. Ale o kus dál se píše, že „politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran“. V ústavě je zabudován konflikt mezi svědomím poslance a vůlí strany!

 

Svědomí se dříve nebo později nutně dostane do konfliktu se stranickou disciplínou. Obvykle prohraje.

 

Jsou i praktičtější problémy. Předseda české vlády není skutečný šéf vlády, neboť podle ústavy „vláda rozhoduje ve sboru“. Premiér nemá možnost udržet disciplínu a vláda se chová jako pytel blech. My máme vládní nestabilitu výslovně zakotvenou v ústavě!

 

Dále je tu konflikt mezi prezidentem, předsedou vlády a ministrem zahraničí. Každý z nich může provozovat svoji vlastní zahraniční politiku na vlastní pěst, což se také vskutku děje.

 

A tak bych mohl pokračovat. Kdyby naše ústava byla operačním systémem počítače, pořád by se hroutil. A náš politický systém se opravdu neustále hroutí!

Možná by stačilo novelizovat ústavu na několika vhodných místech...

… a dostali bychom něco na způsob Windows Millenium Edition, který vstoupil do dějin jako snad nejméně stabilní operační systém vůbec. Pěkně děkuji. Ještě naši vnuci by museli vymýšlet záplaty, a pak další záplaty na staré záplaty.

 

Kdepak. Potřebujeme konečně stabilní, fungující, osvědčený systém. Změny nestabilních ústav nejsou tak úplně výjimečnými jevy. Letos například Island přijímá novou ústavu.

Nebylo by nejlepší převzít osvědčenou ústavu z nějaké stabilní země?

Přesně tam mířím. Převzít jádro UNIXu, které bylo napsáno již v roce 1977 a od té doby je jádrem mnoha velmi oblíbených a velmi stabilních systémů. V ústavním právu je takovým UNIXem americká ústava. Základní zákon, který před více než dvěma sty lety přijal čerstvě vzniklý, nepříliš silný stát, a který s několika aktualizacemi funguje dodnes, kdy se z tohoto státu stala světová supervelmoc.

 

Americká ústava poskytuje mimořádně stabilní systémový základ. Vylučuje vznik vládní krize. Dokonale dělí moc zákonodárnou, soudní a výkonnou. Dává všechny tři druhy mocí do rovnováhy. Senátoři a reprezentanti jsou voleni přímo a nepodléhají žádné stranické disciplíně.

 

Přesto ale i v americké ústavě něco chybí.

Co chybí?

Spojené státy americké mají dnes federální dluh ve výši 102 procent hrubého domácího produktu. Autoři ústavy mysleli skoro na všechno, ale ne na jednu možnost: že federální výdaje mohou jít tak daleko, že dojde k vyčerpání systémových zdrojů.

 

Dluhy samozřejmě nejsou jen problémem USA. Státní dluh trápí většinu zemí Evropské unie, mnohé z nich ještě více než Ameriku.

 

Moderní demokracie mají jeden společný problém: většina voličů má vzhledem ke statistickému rozložení příjmů podprůměrnou mzdu. Mnoho voličů navíc nemá žádnou mzdu a závisí na státních dávkách. Demokratická většina má tedy samovolnou tendenci volit směrem ke stále vyšším výdajům - a tedy i vyšším daním a dluhům.

 

Co s tím? Omezovat volební právo je vyloučeno, stejně jako zavádět více hlasů pro výdělečně činné na rozdíl od důchodců nebo státních zaměstnanců.

 

Jedinou rozumnou možností je omezit míru přerozdělování. Zavést limity na výši zdanění a na výši veřejných výdajů. Jinak systémová dynamika povede k postupnému zvyšování daní, což je kurs směřující k destrukci. Pozorujeme, jak se hroutí Řecko, Portugalsko, Španělsko a další země pod tíhou přehnaně vysokých daní. Tomuto osudu se musíme vyhnout za všech okolností.

Promiň, ale není to všechno jen utopie, sen, blouznění?

Pamatuji si na srpen a září 1989. Anebo na říjen. Ještě tehdy byl pád komunistické moci utopií, snem, blouzněním. Rozumní lidé vstupovali do KSČ, do Československé strany socialistické anebo k lidovcům, aby se podíleli na mírném pokroku v mezích zákona. Ve skutečnosti to byli jen srabi hledající kariéru.

 

Kdyby se lidstvo skládalo jen z takzvaně rozumných lidí, měli bychom dnes velmi umně propracované pazourkové nástroje a naše jeskyně by byly vyzdobeny realistickými malbami jelenů a bizonů. Báli bychom se tygrů, medvědů, blesků a šamanů. Rozumně bychom se drželi svých pazourků, podobně jako za KSČ se lidé drželi svých funkciček a teplých místeček v kanclíku.

 

Na tenhle druh rozumnosti z vysoka kašlu.

 

Vím, že pokus zavést novou ústavu vypadá jako šílenství, ale kdybych se aspoň nepokusil, připadal bych si jako člověk, který se mohl ozvat proti něčemu zlému a neudělal to. Jako ovce, která jde poslušně se stádem. To už raději vypadám jako cvok.

Daně a schodek

Daně a schodek

Každý, kdo se zajímá o šerm, dostane začátkem výuky jednu radu: „Buďte nepředvídatelní. Buďte neustále v pohybu. Žádný pravidelný rytmus, aby soupeř nemohl odhadnout vaše úmysly. Útočte nečekaně, využijte překvapení.“

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

<< zpět

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD