Sedm  poznámek  k  ekonomice  a  HDP

13. 6. 2013

Hrubý domácí produkt je novodobá modla politiků i některých ekonomů. Když HDP vzroste o pár desetinek, všichni se radují. Když klesá, hledají se viníci, padají hlavy. Uctívání tohoto makroekonomického ukazatele nese určité rysy pohanského kultu. Zbytečně.

 

Na HDP není nic, co by mělo být zbožňováno. Je to jen jeden z mnoha makroekonomických ukazatelů. Nic víc, nic méně. Ale co vlastně ukazuje?

London, foto Pavel Kohout

Je to zřejmé již z definice. Nejobvyklejší definicí HDP je tzv. výdajová metoda. Má výhodu, že se snadno pamatuje:

 

HDP = C + G + I + NX,

 

kde C je soukromá spotřeba, G je přímá spotřeba státu, I jsou investice a NX je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Jak jednoduché: čím více se spotřebuje, investuje a čím silnější je obchodní bilance státu, tím je větší HDP. A když roste HDP, znamená to, že „se máme všichni dobře“.

 

Jenže toto zjednodušené chápání HDP nebere v úvahu řadu podstatných věcí.

 

Za prvé, je úplně lhostejné, zda soukromá spotřeba roste díky vyšším mzdám, díky tomu, že lidé čerpají úspory, díky masivnímu růstu hypoték a spotřebitelských úvěrů anebo díky tomu, že stát štědře vyplácí sociální dávky, mzdy milionům zbytečných úředníků, anebo zvyšuje důchody nad rámec udržitelnosti penzijního systému.

 

Za druhé, je právě tak jedno, zda vládní spotřeba (G) je účelná, anebo zda jde o mrhání veřejnými prostředky.

 

Čím více se utrácí, bez ohledu na okolnosti, tím větší je HDP. Normální selský rozum říká, že utrácení bez rozumného účelu je hloupost. Selský rozum má v tomto případě pravdu.

 

Za třetí, ve statistice HDP se nijak neukáže, zdali investice (I) jsou prováděny moudře, s rozmyslem, a zda se vrátí - anebo zda jde jen o další mrhání peněz. Návratnost investic není předem jasná. Naopak zcela jasné je, že dokud složka I roste, posiluje HDP a tím i sebevědomí vládnoucích politiků.

 

Za čtvrté, za investice pro účely výpočtu HDP se počítají pouze jako náklady na stroje, zařízení, budovy, infrastrukturu, případně patenty a licence. Pokud tedy lidé zbohatnou a své finanční rezervy uloží do bank nebo investují do cenných papírů, HDP se tím nezvýší, třebaže celkové bohatství národa bezpochyby vzroste.

Proto také politici neustále přesvědčují lidi, aby utráceli: finanční rezervy nezvyšují HDP, kdežto spotřeba, jakkoli nesmyslná, HDP zvyšuje.

 

Za páté, dokud trvá expanze čistých exportů, je to fajn - dokud se neukáže, že šlo o exporty draze dotované na úkor domácích daňových poplatníků.

 

Za šesté, HDP nebere v úvahu růst státního dluhu ani růst soukromých dluhů poskytovaných bankami. To je něco podobného, jako kdybychom ve sportu povolili doping. Výkony by jistě vzrostly, ale za cenu devastace zdraví šampionů. Doping ve sportu není špatný jen morálně, ale hlavně fyzicky.

 

Jistě, jsou názory, že doping by měl být povolen. Kdo si chce ničit zdraví, ať si je ničí, tvrdí někdo. Domnívám se, že jde o zhoubnou myšlenku. Sport by neměl vést k devastaci těla, stejně jako dluhová stimulace by neměla vést k posílení krátkodobého růstu HDP na úkor budoucnosti.

 

Když jsme u dluhu - nelze tvrdit, že jakýkoli úvěr, spotřební či investiční, je špatný. Ekonomiky bez funkčních úvěrových a kapitálových trhů nefungují nikdy dobře. Pokud bychom měli přednést analogii, každé zdravé tělo má určitou normální hladinu hormonů a dalších látek, bez nichž nemůže normálně fungovat, ale kterou se nedoporučuje uměle zvyšovat.

 

Za sedmé, podstatná věc: HDP není totéž, co ekonomika. HDP je jen ukazatel velikosti ekonomiky. Růst velikosti ekonomiky nemusí být vždy dobrý, pokud není zdravý. Zdravý růst je založen na tréninku a zlepšování techniky. Platí to pro sport, stejně jako pro hospodářství. Jinak, dříve či později, doping si vybere krutou daň. Ať už doping má podobu steroidů nebo nadměrného dluhu.

Pokud tedy například česká ekonomika v poslední době klesala, neznamená to, že by vláda měla okamžitě sahat po nějaké formě finančního dopingu. Je to spíše důvod zamyslet se, co vláda a parlament udělaly špatně. (Nějaké tipy bych měl, ale o tom jinde a jindy.)

 

Nakonec se může ukázat, že pokles HDP nemusí být nutně špatný pro ekonomiku. Hospodářské recese jsou období, kdy podniky i stát by měly provádět rozumná ozdravná opatření. Je to normální součást vývoje ekonomiky. Pokud se systém adaptuje na recesi, vyjde z ní posílen.

 

Pokud však stát bude zoufale hledat cesty, jak za každou cenu „podpořit ekonomiku“, pak neefektivní spotřeba bude ještě méně efektivní, ztrátových investic bude ještě více a v konečném důsledku problém nebude řešen, ale pouze odkládán.

 

Závěrem: HDP je dobrý sluha, pokud chápeme dobře, co znamená - ale špatný pán, pokud se z něho stane modla, která diktuje hospodářskou politiku.

Katastrofy a prorůstová opatření

Katastrofy a prorůstová opatření

Nejrychlejšího hospodářského růstu Británie dosáhla v roce 1940, kdy ekonomika zaznamenala 11,29% sprint. Nad snímky bombardovaného Londýna ale nikdo neobhajuje válku jako cestu k ekonomické stimulaci.

celý článek >>>

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Podcenil jsem, do jaké míry centralizace přináší složitost a do jaké míry může složitost přinášet neschopnost a rozklad.

celý článek >>>

Česká ekonomika – žádný mejdan

Česká ekonomika – žádný mejdan

Dluhová brzda navržená ministerstvem financí společně s pozměňovacími návrhy ČSSD by měla nepříznivý efekt na výkyvy hospodářského cyklu.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD