Seniorkonto  versus  seniordluh

26. 2. 2013

V rozhlasovém rozhovoru jsem dostal řadu otázek od posluchačů, které jsem kvůli omezenému časovému prostoru nestihl zodpovědět. Zde je jeden z důležitých dotazů, které jsem nemohl nechat bez odpovědi.

 

Dobrý den,

 

celé pondělí jsme v rozhlase slyšeli zprávu o tom, kolikátým rokem je důchodový účet v mínusu. Do roku 2005 bylo seniorkonto ve vysokém přebytku. Jakým přílepkem (trikem) se najednou dostalo do červených čísel??

beze slov, foto Pavel Kohout

Otázka: pane Kohoute, jakým legislativním aktem se konečně seniorkonto oddělí od státního rozpočtu? Tak, jak je to v celé kultivované Evropě...

 

Nadto dole uvádím prameny mých úvah, kdy odborným a slušným spravováním vkladů banky před 200 lety pracovaly v jiných úrokových dimenzích, že?

 

 

Od roku 1948 neexistuje žádný specializovaný důchodový účet neboli „seniorkonto“. Průběžný penzijní systém je plně propojen se státním rozpočtem, jak správně uvádíte. V řadě zemí tzv. kultivované Evropy je to stejné nebo velmi podobné. Rozdíl je hlavně v tom, že ve vyspělejších zemích bývá zvykem, aby stát ponechal lidem část jejich peněz na soukromých účtech. Tyto účty jsou vlastnictvím občanů, jsou chráněny ústavou a stát na ně nemůže.

 

Paradoxně u nás, když se stát pokouší prosadit výjimečně něco, co by mohlo být ve prospěch občanů, lidé se tomu zarputile brání. Částečně to chápu, po zkušenostech s různými vládami je důvěra v politiku podlomena. Nicméně faktem zůstává, že soukromé penzijní fondy jsou od toho, aby chránily peníze lidí. Soukromý majetek je chráněn Listinou lidských práv a svobod. Platí to samozřejmě i pro účty v penzijních fondech. Naproti tomu nároky na budoucí platby z průběžného penzijního systému nejsou chráněny prakticky ničím, kromě vágních politických příslibů.

 

Kdyby „seniorkonto“ bylo odděleno od státního rozpočtu, stejně by se postupně propadalo do hlubin. Český penzijní systém je totiž nestabilní. Zvolna se hroutí. Příčina je jednoduchá: přibývá důchodců.

 

V roce 1996 stát vyplácel starobní důchody celkem 1 796 998 osobám. V roce 2011 to bylo již 2 340 147 osob. Nárůst o více než 540 tisíc důchodců během patnácti let. Jinými slovy, o více než 30 procent. Když připočteme navíc nárůst počtu invalidních důchodců (řádově menší, ale stále nezanedbatelný), zjistíme, že průběžný penzijní systém je odsouzen - možná ne přímo ke krachu, ale k postupnému snižování reálných penzí, případně prodlužování důchodového věku.

 

Zvyšovat odvody z mezd již nejde, neboť další zdražování lidské práce by vedlo k ještě vyšší nezaměstnanosti. V současnosti pracuje méně než polovina občanů Česka. Pracující se stávají menšinou, a to beru v úvahu i státní úředníky a podobné profese.

 

To vede k truchlivé situaci ve veřejných financích. Veřejné rozpočty vybraly v roce 2011 celkem 533,17 miliardy korun na sociální příspěvcích všeho druhu. Na sociální účely různého druhu v tomtéž roce šlo 686,94 miliardy. Celková suma starobních důchodů činila 359,1 miliardy korun. Příjmy z důchodového pojištění však činily jen 319,5 miliard (vše za rok 2011).

 

O čem to svědčí? Stát vybírá na „sociálno“ hodně peněz, ale ještě více utrácí. (A to máme „vládu rozpočtové zodpovědnosti“. Ha.) Integrace penzijního systému do státního rozpočtu znamená, že politikové mohou do značné míry přesunovat penzijní zdroje jinam. Například do ostatních složek sociální péče.

 

Zdaleka ne všechny peníze tedy jdou na starobní důchody. Existují invalidní důchody, nemocenská, dávky v nezaměstnanosti, hmotné nouzi, atd. Nějaký druh důchodu (nejen starobního) pobíralo celkem 2 873 004 osob (stav k prosinci 2011). Velké procento z těchto osob by mohlo pracovat. Jenže nepracuje.

 

Pamatuji si na jeden ekonomický seminář, jehož se v panelové diskusi účastnil i Bohuslav Sobotka. Po skončení semináře k němu přistoupil jistý profesionální zástupce tzv. „sociálně vyloučených“. Mohutný, hřmotný, asi dvousetkilový chlap. Na Sobotku, který se tvářil jako submisivní žáček káraný sadistickým vychovatelem, začal nevybíravě řvát: „Naši lidi nemají co žrát, a co pro ně děláte? Nic!“ Zhruba takto, pokud vynechám vulgarismy. Podotýkám, že Bohuslav Sobotka byl v té době už řadu let v opozici, takže nic podstatného ani dělat nemohl.

 

Poučení: kdo víc řve, víc dostane. Když ne teď, pak v příštím volebním období. Politik se obecně snaží vyjít vstříc různým nátlakovým skupinám. Daňoví poplatníci bohužel nemají žádnou silnou nátlakovou organizaci: nemají čas se organizovat, neboť musejí chodit do práce.

 

Veřejný dluh České republiky činí nyní zhruba 46 procent hrubého domácího produktu. Jinými slovy, jde o 1753 miliard korun. Připadá vám to hodně? Pak vězte, že vnitřní dluh průběžného penzijního systému (tedy tolik oblíbeného a důvěřovaného „prvního pilíře“) činí 320 až 330 procent HDP. (Zdroj: Pojistně-matematická zpráva o důchodovém pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012, str. 85)

 

Tento dluh ve výši více než trojnásobku ročního výkonu ekonomiky není krytý žádnými rezervami. Žádné ústředně spravované „seniorkonto“, do kterého si platíte na důchod, neexistuje. „Seniordluh“ je naproti tomu skutečností.

 

Co dělat? Důchodců bude v průběhu budoucích let a desetiletí přibývat. Pracujících bude ubývat. Hřmotné menšiny žijící ze státních peněz budou ještě ukřičenější a agresivnější. A dluh prvního pilíře penzijního systému ve výši přes 300 % HDP bude muset někdo zaplatit. Domnívám se, že budoucí důchodci se budou muset smířit s menšími reálnými důchody a s podstatně nižší životní úrovní než ti současní. Především ti, kteří se slepě spoléhají na „první pilíř“.

Antidotační desatero II. díl

Antidotační desatero II. díl

Řekové jsou jedni z největších příjemců evropských peněz. Jsou s neúprosnou „dotační logikou“ zároveň ti, kteří se museli kvůli spolufinancování nejvíce zadlužit. Rozsah „spoluzadlužení“ máme nyní možnost vidět v „přímém přenosu“.

celý článek >>>

Antidotační desatero

Antidotační desatero

Děkuji všem, kteří mi napsali. Reakce pana Gregara na článek o škodlivosti evropských dotací mě přiměla zveřejňovat vaše ohlasy. Prvním je pochopitelně zmíněná odezva zvaná Antidotační desatero. Za příspěvek děkuji. Pavel Kohout

celý článek >>>

Konspirace

Konspirace

Finanční obchody bývaly dříve neregulované a navíc opovrhované, takže pro menšinu s omezenými právy to byla přirozená volba. Kdo půjčuje peníze na úrok, nebývá oblíben. Navíc židovské náboženství postrádá glorifikaci chudoby.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD