Sociální  stát  nemá  dost  peněz

29. 4. 2013

Že „státní kasa je prázdná“, slýcháme tak často, že máme skoro pocit, že je to snad i pravda. Není. Státy mají hodně peněz. Pouze jsou příliš rozhazovačné.

 

Před čtyřiceti lety, v roce 1973, pětice velkých západoevropských ekonomik vybírala na daních průměrně 28,4 procenta hrubého domácího produktu. Šlo o Německo, Francii, Británii, Itálii a Španělsko. Dluh těchto států v oné době byl z dnešního hlediska zanedbatelný. Francie měla přebytkový rozpočet (naposledy v historii jej dosáhla v roce 1974). Nezaměstnanost se pohybovala na úrovni kolem dvou procent ročně. Tří nebo čtyř procent, v horších případech.

Sociální stát, foto Pavel Kohout

Nyní uvedené státy vybírají přes 38 procent HDP na daních ročně. A stále to není dost. Šetřit je prakticky nemožné. Každé sebemenší úsporné opatření v hodnotě desetinky HDP působí stres, strach, kvílení státních zaměstnanců a protesty odborů v ulicích. Státy jsou zadluženy až po krk. Dluh eurozóny dosahuje 90 procent HDP. Západoevropský sociální stát vybírá obrovská kvanta peněz - a stále to nestačí!

Zdroj: OECD

Zdroj: OECD

Daňové příjmy zobrazené v grafu nejsou celý příběh. Je třeba připočítat ještě příjmy ze státního majetku (například dividendy ze státem vlastněných podniků a nájemného z nemovitostí), dále nejrozličnější poplatky za služby a úřední úkony, a konečně i pokuty a penále. Ale to není tak podstatné.

 

Podstatné je, že vůdčí západoevropské ekonomiky vybíraly během posledních zhruba patnácti let nejvíce daní v celé své historii. Ve srovnání s první polovinou sedmdesátých let se státy doslova topily v penězích. A přece to nestačilo.

 

Proč to nestačilo?

 

Protože stát je moloch, který nedokáže šetřit. Stát plýtvá. Plýtvá bez ohledu na to, zda mluvíme o Německu nebo Itálii, o Francii nebo o Španělsku, o Británii nebo o Česku. Může se jen mírně lišit mírou plýtvání, ale nikoli v principu. Zásada, že z cizího krev neteče a peníze daňových poplatníků lze rozdávat za účelem politické popularity, je obecná. Politici ve Švédsku možná rozdávají trochu zodpovědněji než jejich kolegové v Řecku, ale podstata je stejná. Vždy a všude.

 

Ekonomiky soudobé Evropy patří mezi daňově nejzatíženější nejen v historii, ale na celém světě. Evropané platí jako oslíčci, kteří se mají stále otřásat - a stále to není dost. Státní kasa je prázdná, řekne se jim.

 

Ti, kdo daně neplatí, ale naopak z nich žijí, přitom stále hlasitěji hřímají o krizi kapitalismu a o nutnosti utahovat šrouby. Ještě zvýšit daně, ještě zpřísnit podnikání. Na druhé straně pumpovat do ekonomiky podpory a dotace tu i onde, horem dolem. A pak se někdo diví, že je krize.

Euro: co dělat s poraženými

Euro: co dělat s poraženými

Jen jednotná Evropa je schopna postavit se výzvě, kterou krize eura představuje! Proto je třeba dokončit integraci!!

celý článek >>>

Příběh britského dluhu, díl první

Příběh britského dluhu, díl první

„Má láska k Vám, můj pane, je tak velká, že ji lze srovnat s dluhem Jeho Veličenstva.“

celý článek >>>

Pohádka o neškodném dluhu

Pohádka o neškodném dluhu

Lze tvrdit, že růst dluhu podporuje hospodářský růst? Bezpochyby ano.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD