Střízlivě  o  majetkových  přiznáních

1. 4. 2013

„Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem v boji proti těmto ekonomickým mafiím je zákon o prokázání původu příjmu a majetku včetně možnosti nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku. A i když prezident nemá zákonodárnou iniciativu, budu se trpělivě snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby takový zákon navrhli a aby takový zákon byl přijat.“

 

Miloš Zeman se zmíněného návrhu drží jako buddhista své mantry a proto bych vás chtěl poprosit o pár odpovědí k tomuto tématu.

Rols, Foto Pavel Kohout

- Funguje takováto legislativní norma i v jiných zemích, kde a jak se tam osvědčuje?

 

Musíme si uvědomit, že žijeme v Evropě, kde platí určité mezinárodní normy. Jednou z nich je i Listina základních lidských práv a svobod, která zakotvuje mimo jiné i právo vlastnit majetek a povinnost státu jej chránit. Dále, soudní systém každé civilizované země obsahuje základní princip presumpce neviny.

 

To znamená, že v žádné zemi prostě nelze schválit zákon, který by umožnil konfiskovat majetek podezřelého původu. Je možné zahájit policejní vyšetřování na základě podezření. Je možné na základě majetkového přiznání poslat daňovou kontrolu: proto také italské a řecké úřady zkoumají majitele jachet, luxusních nemovitostí a výkonných automobilů. Pokud toto vyšetřování povede k soudu a nakonec k rozsudku za majetkový trestný čin, pak teprve je možné zabavit tento majetek. Nelze ovšem konfiskovat jakýkoli majetek na základě presumpce viny - na základě toho, že majitel nemůže prokázat jeho původ.

 

- Zeman hovoří o prokazování u lidí nad, myslím, deset milionů. Do jaké míry bude složité tuhle laťku u lidí určovat?

 

Velmi obtížné. Skutečně bohatý člověk nikdy přesně neví, jak velký majetek vlastní. Málokdo má celý svůj majetek na bankovním účtu. Bohatí lidé vlastní cenné papíry nejrůznějšího druhu a podíly na obchodních společnostech. Řekněme, že hodnocení portfolia veřejně obchodovatelných akcií nebo dluhopisů je celkem snadné, ale hodnocení neobchodovatelných společností - které u nás drtivě převažují - je značně složitá záležitost. Mimochodem dosti nákladná: znalecký odhad hodnoty firmy je práce pro odborníky a ne pro úředníky. Důkazní břemeno by v tomto případě leželo na státu. Státe, dokaž, že můj majetek spočívající v podílu na firmě přesahuje hodnotu deset milionů! To je nepředstavitelné.

Přiznávání příjmů pro daňové účely je samo o sobě složité. U majetku je vše ještě nejméně desetkrát složitější. Jen samotné nemovitosti - majetek, který je centrálně evidován, který je dohledatelný a relativně snadno ocenitelný - jsou problém. Hodnocení majetkových podílů ve firmách by již představovaly neřešitelný problém.

 

Navíc, majetek, který pochází z korupce, nebývá evidován nikde. Buď jde o akcie na doručitele, kde lze skutečného vlastníka snadno zatajit, i po nedávné změně zákona. Anebo jde o prostě a jednoduše o svazky bankovek. Případ Rath, kdy aktéři korupce měli balíky hotovosti poschovávané různě po domech, je typickou ilustrací. Bankovky nenechávají po sobě elektronickou stopu. Nejsou evidované a nikdo je pochopitelně nebude nikde vykazovat. Stát nemá možnost šťourat politikům do skříní, ledaže případ je již ve stádiu povolení k domovní prohlídce. Pak ale zase není třeba podávat majetkové přiznání.

 

Veřejnost bývá mnohdy překvapena, když se píše o nalezených krabicích s bankovkami. Lidé si pod vlivem filmů představují elektronické transakce s účty v Karibiku nebo v podobných lokalitách. Ve skutečnosti korupčníci dávají přednost těm nejjednodušším formám majetku, protože elektronické převody jsou snadno vystopovatelné a mohou sloužit jako důkazní materiál. Ale když u vás najdou krabici s bankovkami, můžete si vymyslet jakoukoli legendu. A důkazní břemeno je na obžalobě, aby prokázala, že jste ty miliony třeba nevyhrál v pokeru s úplně neznámými spoluhráči.

 

- Mohlo by se do budoucna stát, že od nás budou kvůli tomu utíkat bohatí lidé jako Depardieu do Ruska či Delon do Švýcarska?

 

Spíše kvůli vysokým daním. To je zase jiný problém. Korupční ekonomika vyžaduje vysoké daně, které dopadají na poctivé a produktivní podnikatele a pracovníky. Italové by mohli vyprávět.

 

- Nemyslíte si, že v naší státní správě by se to mohlo stát i předmětem mocenského či politického boje, nedejbože rozšíření prostoru pro korupci?

 

Ono ještě vůbec lze rozšiřovat u nás prostor pro korupci?

 

Ale vážně. Umím si představit, že zákon o majetkových přiznáních by nakonec měl přesně opačný efekt, než Miloš Zeman zamýšlí. Podívejme se na zákon o veřejných soutěžích. Každá, jakkoli podivná veřejná zakázka je takzvaně z obliga, neboť zadavatel vždy namítne, že byla „řádně vysoutěžena“. Ať už to „řádné vysoutěžení“ vypadá ve skutečnosti jakkoli, podle litery práva je vše v pořádku. Mrhat veřejnými prostředky je povoleno, pokud je vše formálně podle zákona.

 

Takže, i ten největší lump a grázl, který by úspěšně podal majetkové přiznání zahrnující domek po rodičích, panelákový byt, půl milionu na spořícím účtu a dvacet akcií ČEZu z kuponové privatizace, by se mohl chechtat ve své vile vlastněné lichtenštejnskou nadací, která byla založena kyperskou společností s ručením omezeným, a hrát si s balíky bankovek uložených ve skříních. Byl by oficiálně čistý a tudíž nepostižitelný. Co více by si mohl ještě přát, kromě další veřejné zakázky na obchvat, tunel nebo na informační systém pro veřejnou správu?

 

Na otázky Jana Rychetského ze serveru Parlamentnilisty.cz odpovídal Pavel Kohout

Obézní stát a jeho léčba

Obézní stát a jeho léčba

Rezervoár bohatých se vyčerpává. Navzdory pohádkám, jak bohatí stále bohatnou a chudí chudnou, není tomu tak. Evropa by potřebovala dvakrát nebo třikrát tolik bohatých, aby byla schopna uživit své sociální potřeby. A proto se zadlužuje.

celý článek >>>

OSVČ – co je vidět a co není

OSVČ – co je vidět a co není

Veřejnost to možná dost překvapí, Kalouska s Mládkem snad také, ale podnikatelé obvykle nemívají v garáži tiskárnu na peníze.

celý článek >>>

Kolik vlastně stál socialismus

Kolik vlastně stál socialismus

Průměrná mzda Čechoslováka v roce 1989 vydala při reálném tržním kursu nějakých asi 60 dolarů, při oficiálním (ovšem zcela nereálném) kursu pak asi 200 dolarů. Jaké tedy byly ztráty?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD