Svět  bez  Hitlera

18. 12. 2013

Západní fronta, říjen 1918. Na blátivém bitevním poli nedaleko belgického městečka Ypres se koná další útok bojovým plynem. Terčem je tentokrát německá armáda. Při sčítání nešťastníků, kteří si nestihli včas nasadit ochrannou masku, je do záznamů zanesen i svobodník Adolf Hitler.

 

Smrt bezvýznamného poddůstojníka dojme jen hrstku jeho kamarádů z roty. Nemá žádný vliv na dějiny, které jdou svojí cestou a svým tempem: ještě měsíc nesmyslné války, pak příměří, rozpad Rakouska-Uherska, konference ve Versailles, španělská chřipka, německá hyperinflace, a tak dále.

 

Na podzim 1929 se začnou hroutit akciové trhy a svět vchází do stádia hospodářské recese. V důsledku řady nešťastných okolností tato recese ústí v závažnou bankovní krizi, která souběžně znamená i krizi hospodářskou. Nejvíce postiženy jsou dvě významné průmyslové země: Spojené státy a Německo.

 

Ve Spojených státech si krize vyžádá pád zhruba třetiny všech bank, pokles akcií o 90 procent a ve svém vrcholu až 25% míru nezaměstnanosti. Země, která je zdevastovaná kombinací chybných hospodářských politik a nečinnosti, volí levicového Franklina Delano Roosevelta jako svého zachránce.

 

Program New Deal (slovní hříčka: česky Nový úděl, ale také Nové rozdělení, případně Nové rozdání karet) má vysoké ambice. Hodlá ukončit krizi a zamezit všem budoucím krizím pomocí podstatně zvýšené regulace trhu, včetně regulace cen maloobchodního zboží. Dále pomocí rozsáhlého přerozdělování, státních investic a státních příspěvků. Vzniká též univerzální penzijní systém na federální bázi.

Alegorie prosperity, Selfridges, London, foto Pavel Kohout

Alegorie prosperity, Selfridges, London, foto Pavel Kohout

New Deal zaznamenává některé úspěchy a některé prohry. Mezi úspěchy patří regulace burz a investice, stejně jako rozdělení investičního a komerčního bankovnictví. Spojené státy nezažijí novou bankovní krizi do té doby, než toto rozdělení bude zrušeno. Úspěchem je i federální pojištění vkladů, které znamená konec runů na banky v časech recesí, stejně jako dohled na investičními fondy a makléřskými společnostmi. Obnovení důvěry ve finanční systém je možná největším Rooseveltovým úspěchem a představuje obrat v historii krize.

 

Sporné je zvýšení daní, které znamená ránu pro soukromou poptávku. Největším fiaskem je však Rooseveltův plán na zavedení rozsáhlé podnikatelské regulace pod kontrolou úřadu zvaného NRA (National Recovery Administration). Tento úřad má vlastně představovat federální plánovací agenturu, která by volný trh nahradila administrativním systémem cen a plánování ekonomiky. NRA nařizuje výrobcům a obchodníkům zvyšovat ceny, neboť prezident Roosevelt má velký strach z deflace. Ta podle něho představuje jeden z kořenů krize. Nucené zvýšení cen má zabránit deflaci a povzbudit ekonomiku. Ve skutečnosti zásah do cen zabrání nastolení ekonomické rovnováhy. NRA ve skutečnosti prodlužuje krizi.

 

Do Rooseveltova plánu však vstupuje nezávislý Nejvyšší soud, který shledává NRA a její působení protiústavním. Úřad zaniká a s ním i úmysl zavést americkou variantu socialistického plánování. Administrativní kontrola cen končí - ukazuje se, že cenová deflace byla jen důsledkem krize, nikoli její příčinou.

 

Německo prochází začátkem 30. let nejtěžším obdobím své historie. Rány z prohrané války ještě hodně bolí. Během hyperinflace přišla většina lidí o peníze, s výjimkou těch, kdo investovali do nemovitostí, akcií, zlata a cizích měn. Tedy bohatí, z nemalé části Židé a cizinci. Krize počátkem 30. let je však ještě horší. Během hyperinflace sice lidé ztráceli úspory, ale netrpěli zdaleka tolik nezaměstnaností a hladem jako během bankovní krize v roce 1931. Němci mají pocit, že standardní pravicové i levicové strany selhaly a zradily národ. Alternativou jsou dvě romantické víry.

 

První víra hlásá bratrství všech proletářů bez ohledu na národnost. Hlásá nutnost sjednotit se, svrhnout a zničit kapitalisty, kteří vykořisťují lid. Budoucnost má být ve znamení společenského vlastnictví všech podniků, plné zaměstnanosti a blahobytu pro všechny - kromě kapitalistů.

 

Druhá víra staví na představě vyvolené germánské rasy, která je nadřazena ostatním a která by už dávno vládla světu, kdyby nebylo zločinných intrik Židů, zednářů a kapitalistů. Je třeba, aby se národ semkl proti cizáckým živlům a plutokratům, kteří jej vysávají. Německo patří Němcům a potřebuje vládu, která nastolí pořádek. Žádnou chaotickou demokracii, která byla beztak nuceně importována z té dekadentní země obchodníků, lichvářů a volnomyšlenkářů: z Anglie.

 

Oba proudy soupeří spolu navzájem i se stranami, které vyznávají demokracii. Germánští nacionalisté však nenacházejí svého vůdce. Josef Goebbels je sice nadaný demagog a píše přesvědčivě do novin, ale nedokáže strhnout davy jako řečník. Navíc je ošklivý a vůbec nevypadá jako představitel nadřazené árijské rasy. Reinhard Heydrich působí jako ideál germánského atleta, je vysoce inteligentní a dostatečně bezohledný, ale ani on nemá potřebné fluidum. Ernst Röhm je sice zdatný organizátor bojůvek v hnědých košilích, ale tím jeho schopnosti končí. A tak dále. Vůdce s magickou silou vést davy chybí.

Série voleb v letech 1932 až 1934 končí většinou patem. Mezitím se však světová ekonomická situace postupně vylepšuje. Kancléř Heinrich Brüning, konzervativec uznávající demokracii, navíc pozve tehdy nejuznávanějšího ekonoma na světě, Johna Maynarda Keynese. Ten poradí Němcům, aby uskutečnili něco na způsob Nového údělu, ovšem bez nešťastného zvýšení daní a bez národního úřadu pro plánování cen a výroby. Mírné snížení zlatého obsahu marky zvýší konkurenceschopnost a otevře německým výrobkům cestu na světové trhy.

 

Druhá polovina 30. let je ve znamení německého hospodářského zázraku. Němci přestávají řešit prohranou válku a vrací se jim sebevědomí. Keynes je schopen vyjednat pro Německo výhodné obchodní smlouvy s Británií a Spojenými státy: jeden ekonom ze země obchodníků a lichvářů dokáže více než německá armáda.

 

Keynes je odpůrcem socialistického plánování a přívržencem tržní ekonomiky. Odmítá rovněž nadměrné daňové sazby. V jeho spisech se objevuje myšlenka, na kterou o mnoho desítek let přijde jistý Arthur Laffer:

 

„Není nerozumný argument, že zdanění může být natolik vysoké, že popírá svůj vlastní účel, a že po jisté době se snížení daní ukáže lepším prostředkem k vyrovnání rozpočtu. Opačný přístup připomíná továrníka, který je ve ztrátě a rozhodne se zvýšit cenu zboží. Když klesající tržby přispějí k prohloubení ztráty, může na základě čistě aritmetického uvažování dojít k názoru, že je opět zapotřebí zvýšit cenu - a který, když jsou všechny jeho účty na dně, stále nábožně věří, že by bylo hazardem snížit cenu, když již předtím byl ve ztrátě.“

 

Díky tomuto rozumnému názoru - a řadě jiných racionálních přístupů - jsou čtyřicátá léta pro Německo i pro Západ érou míru a prosperity. Vzhledem k tomu, že Rusko trpí pod diktaturou šíleného Stalina a v Číně se k moci dostává neméně šílený Mao, síla Západu nemá ve světě konkurenci. A přece i kontinentu, jemuž vládne mír a demokracie, hrozí smrtelné nebezpečí.

 

Nenechte si ujít druhý díl, ve kterém děj vezme překvapivý a dramatický obrat!

Poznámky

 

1. Všechny uvedené osoby jsou skutečné historické postavy. Smrt Adolfa Hitlera v první světové válce je samozřejmě fiktivní událost. Podle svého vlastního tvrzení, Hitler byl za války dočasně oslepen bojovým plynem. (Existuje ovšem podezření, že ve skutečnosti šlo o hysterickou amblyopii, psychosomatické onemocnění projevující se dočasnou ztrátou zraku.

 

2. Rooseveltův Nový úděl je vylíčen s maximální snahou o věrnost v rámci daného rozsahu. Interpretace a hodnocení osobnosti F. D. Roosevelta však dodnes zůstává předmětem historicko-ekonomických sporů.

 

3. Termín „národ obchodníků“ jakožto posměšné označení Angličanů použil například sociolog Werner Sombart ve své knize Händler und Helden (Obchodníci a hrdinové) z roku 1915. Není třeba dodávat, koho myslel oněmi hrdiny.

 

4. Keynesův citát z předposledního odstavce je skutečný. Ano, ekonom, který je považován takřka za synonymum levice, skutečně vymyslel obdobu Lafferovy křivky dávno před Lafferovým narozením.

Zadřený motor, díl druhý

Zadřený motor, díl druhý

Příležitostné výmluvy evropských politiků na Ameriku a Lehman Brothers jsou opravdu jen výmluvy.

celý článek >>>

Zadřený motor ekonomického růstu

Zadřený motor ekonomického růstu

Česká ekonomika se nemůže příliš spoléhat na vzestup hospodářství v EU.

celý článek >>>

Co kdyby Británie nevstoupila do první světové války?

Co kdyby Británie nevstoupila do první světové války?

Pokusme se představit si důvěrně známé skvělé slůvko „Čecháček" transponované do anglických reálií.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD