Tři  moderní  utopie

27. 4. 2017

Orwell dnes

Existují v zásadě tři typy moderních utopií:

- Orwellovská utopie

- Kafkovská utopie

- Huxleyovská utopie

Orwellovská utopie je nejbližší stalinismu a podobným režimům. Není divu, Orwell skutečně měl na mysli Stalina a Sovětský svaz, když psal román 1984 a Farmu zvířat. Sami jsme tuto utopii zažili, byť ve změkčené verzi husákovského socialismu. Kontrola společnosti v 70. a 80. letech již nebyla tak úplně možná, také z toho důvodu, že režim k tomu neměl technické prostředky. (Kamery a policejní odposlechy v každé domácnosti? Kdepak, na to socialistický průmysl neměl kapacity.)

 

Utopie podle Orwella je také zdaleka nejznámějším modelem, i když v současnosti přetrvává v určitých modifikovaných podobách jen na Kubě, v Severní Koreji a Venezuele. Posledně jmenovaný stát používá moderní techniku - konkrétně masivní a sofistikované počítačové databáze - k potlačování politické opozice, k propouštění režimu nepohodlných osob z práci a vůbec k perzekuci oponentů. (Kuba ani Severní Korea patrně nejsou takto vybavené, ale o to jsou jejich režimy tvrdší.)

 

Známý nepřítel je relativně méně nebezpečný. Zavedení orwellovské diktatury v dnešním západním světě není pravděpodobné, protože její typické rysy jsou známé a většina z nich je všeobecně odpuzující:

- Kult vůdcovské osobnosti

 

- Jednotná ideologie, jejíž sledování je vynucováno všemi prostředky

 

- Výrazná grafická symbolika a charakteristické jazykové prvky

 

- Životní styl je definován ideologicky, bývá spojen s kolektivismem a rovnostářstvím (ovšem ne pro všechny)

 

- Dominantní vliv státu nad ekonomikou

 

- Otevřené násilí nebo hrozba násilí

Kafkovská utopie je nebezpečnější. Postrádá všechny snadno viditelné znaky utopie orwellovské: chybí především kult jediné vůdčí osobnosti. Žádný konkrétní Velký bratr, na něhož by bylo možné ukázat prstem. Proto je tak zákeřná.

Kafka jako návod k použití

V kafkovské utopii se vládne pomocí zákonů, vyhlášek, úřadů, soudů a jiných veřejných institucí. Násilí je skryté a režim jej používá velmi střídmě.

 

Stejně tak střídmá je i výtvarná stránka kafkovské utopie. Po jazykové stránce je kafkovský režim spíše směšný než hrozivý se svým nevyhnutelným sklonem k úřednickým patvarům, neologismům, šroubovaným větám a právnickému žargonu.

 

Rysy kafkovské utopie jsou v těchto i v jiných rysech dosti odlišné od utopie orwellovské:

- Žádná výrazná vůdcovská osobnost, vládnou technokrati a „šedé myši“

 

- Ideologie stojí v pozadí, není kladen důraz na její čistotu a ortodoxii

 

- Žádná výrazná grafická symbolika; jazyk režimu je úřední, nudný, necharismatický, bez vznešených ideálů a silných myšlenek

 

- Životní styl není hlavním předmětem zájmu vlády

 

- Vliv státu na ekonomiku je významný, avšak nepřímý

 

- Hrozba násilí je skrytá a nezdůrazňovaná - moc je realizována jemnějšími prostředky

London, photo Pavel Kohout

Ve skutečnosti ale kafkovská utopie není o nic méně mocná než utopie orwellovská. Dominantní moc státu nad ekonomikou i nad životem jednotlivců zůstává, pouze je méně viditelná. Existuje i jednotná ideologie, byť se ani jako ideologie netváří a není zdůrazňována formou masových pochodů, cvičení, veřejné vlajkové výzdoby a podobných metod oblíbených Hitlerem, Stalinem nebo v současné době Kim Čong Unem.

 

Kafkovský stát neovládá občana přímou hrozbou brutálního násilí, ale prostřednictvím sítě zákonů, vyhlášek, direktiv a dalších norem, jichž je takové množství, že prakticky není v silách jednotlivce (ani menšího podnikatele) je zvládnout bez chyby. Státní moc, pokud jen trochu chce, je schopna na každého „něco“ najít. V prostředí, kdy každý je potenciálním viníkem, vzniká atmosféra konformity, v níž je hlavní snahou ovládaných mít v pořádku papíry a hlavně na sebe zbytečně neupozorňovat. Konformita vede k autocenzuře, která se zdaleka netýká jen médií. Věta „Ne abys v práci řekl něco, za co by tě mohli vyhodit“ nepatří zdaleka do minulosti totalitních režimů orwellovského typu.

 

Kafkovská utopie povoluje volby a může nést všechny vnější znaky demokracie: střídání vlád, fungování parlamentního systému, nominálně nezávislé soudnictví, relativně svobodná média, a tak dále. Ve skutečnosti ale všichni vědí, že volby nic nemění, neboť moc zůstává pevně v rukou byrokratů. Politická třída se částečně s těmito byrokraty personálně překrývá (je možné přestoupit z jedné skupiny do druhé, často i opakovaně), částečně na nich závisí, neboť skutečná moc ve státě nepatří voleným politikům, ale úředníkům, kteří mají definitivu, konexe a intimní znalosti fungování systému.

 

Zde je namístě poznámka. Kdykoli je řeč o byrokracii, ozve se nějaký rozšafný hlas s argumentem „No jo, to víte, byrokracie, to je takový starý nešvar, ta trápila už staré Římany a dost možná i dinosaury, ha ha.“ Ale ne, byrokracie není pouhý nešvar. Stav, kdy spleť zákonů vyhlášek a všemožných regulí je pro běžného občana neproniknutelná, znamená konec právního státu. Konec právního státu znamená konec západní civilizace. Jinými slovy, vláda byrokratů znamená konec demokracie a právních jistot, návrat k nějaké formě despocie, tentokrát ovšem despocie v moderních reáliích a vybavená moderní technikou pro sledování lidí a zpracování informací.

 

Cílem kafkovské utopie není vše držet „na krátkém vodítku“ a přímo kontrolovat a řídit pevnou rukou - spíše jde o to, udržovat občany ve stavu permanentní nejistoty a potenciální viny. Národ, který žije v nejistotě a pocitu viny, se snadno ovládá. Člověk má sice relativně svobodné možnosti práce a podnikání, ovšem s vědomím, že o ně kdykoli mohou přijít: stát všechno dal, stát může všechno vzít, bojte se státu.

 

Tato byť jen relativní svoboda nicméně umožňuje kafkovské diktatuře mnohem efektivnější ekonomické fungování než těžkopádná, na centrálním plánování závislá utopie orwellovská. Umožňuje i technický pokrok, včetně informačních a komunikačních technologií. Jejich rozvoj dává kafkovskému státu novou sílu, neboť umožňuje všudypřítomné elektronické špehování v míře, o jaké se Stalinovi ani nesnilo.

 

Kafkovský stát ani nestřílí své odpůrce ve sklepeních tajné policie ani je neposílá do gulagů jako Stalin. Nic takového nepotřebuje. Kafkovský stát ovládá lidi pomocí jemnějších nástrojů. Kontrola z finančního úřadu je méně brutální než zatčení a domovní prohlídka ve tři hodiny v noci, ale pro umravnění většiny lidí dokonale stačí.

 

Nicméně kafkovský stát je stále zranitelný. Jeho moc závisí na nedobrovolném ovládání velké většiny úzkou elitou. Nikdo nemá rád výhrůžky, nejistotu, nevyzpytatelné úřady, život v permanentní nejistotě. Kdyby většina procitla a dokázala se zorganizovat, mohla by kafkovskou vládnoucí elitu potenciálně svrhnout. Šlo by to dokonce provést i cestou demokratických voleb, pokud by opozice vůči systému měla dost odvahy a síly.

 

Pokud by se však podařilo vymyslet utopický systém, v němž by ovládaní bez výhrůžek souhlasili s nadvládou státu, nebo ji dokonce aktivně podporovali, šlo by o průlom: takový režim by byl prakticky nesvrhnutelný, ať už demokratickou cestou nebo násilím. Je něco takového možné?

Diktatura dobrovolně povinná

Odpověď podává Aldous Huxley v románu Brave New World (Skvělý nový svět - název je ironický a odkazuje na Shakesperovu hru Bouře), který v českém překladu vyšel jako Konec civilizace. Překladatel byl zřejmě skeptický ohledně schopnosti českého čtenáře pochopit ironii.

 

pokračování...

 

 

Děkuji všem čtenářům minulého článku "Deset rad, jak zbohatnout". Pokud čekáte, že vysvětlím a dopíšu bod šest, ano, pracuji na tom.

ROBOTI JDOU DO TOHO...5.DÍL

ROBOTI JDOU DO TOHO...5.DÍL

Škola pro investory

Emoce patří do života, emoce nepatří do investování

celý článek >>>

Zajímá Vás investování prostřednictvím Robot Asset Management? Napište mi: pavel.kohout-ZAVINOVADLO:robotsicav.com

Deset rad, jak zbohatnout

Deset rad, jak zbohatnout

Stále častěji jsem dostával otázky, jak zbohatnout pomocí investování. Nakonec jsem se rozhodl, že kapituluji. Prozradím to tajemství. Úplně a do poslední tečky. Ne, není to vtip.

celý článek >>>

Vícerychlostní unie a bod B

Vícerychlostní unie a bod B

Myslíte si, že unikátní evropská kultura dokáže vyprodukovat vzdělanější a osvícenější federální vlády, než jaké měly nebo mají Rakousko-Uhersko, Rusko nebo dokonce USA?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
NSTAGRAM
Pavel Kohout youtube videa
GAME DOWNLOAD