Tři  omyly  ohledně  terorismu

11. 12. 2015

Omyl č. 1: Terorismus je jen zdánlivě nebezpečný

 

Po každém teroristickém útoku se objeví nějaký ten rozumbrada, které vám vysvětlí, že se vlastně nemusíte ničeho bát. Spíše se zabijete pádem ze židle, než abyste se stali obětí teroristů, praví statistiky. Následuje výčet všemožných nepravděpodobných příčin úmrtí a rozšafná rada, abyste problém raději ignorovali. Zaručeně umřete na něco jiného, takže klídek, piánko, žádný stres.

 

Obavy veřejnosti z terorismu nejsou nové, uváděl již ve svém speciálu z roku 2005 (po útocích v londýnské městské dopravě) časopis The Economist. Během let zhruba 1880 až 1915 se evropská veřejnost bála extrémně levicových teroristů, kteří si říkali anarchisté nebo nihilisté. Mířili tehdy převážně na hlavy států, vysokou šlechtu a podobné kruhy. Také rakouská císařovna Elisabeth patřila mezi oběti terorismu. Kromě ní také francouzský prezident Sadi Carnot, americký prezident McKinley, italský král Umberto a další. Vyskytly se i bombové útoky na veřejnost. Atentát v barcelonské opeře roku 1893 stál 73 životů.

 

The Economist v roce 2005 útěšně konstatoval, že tato vlna terorismu přišla a zase odešla, přičemž byla zastíněna první světovou válkou a dalšími starostmi. Jenomže The Economist neviděl pro samé stromy les. Mezi zmíněné světové starosti patřil i vznik Sovětského svazu. Extrémně levicoví teroristé si založili vlastní stát, který mocně zasahoval do světového dění po mnoho desetiletí.

Nyní je zde Islámský stát, jehož momentální stádium vývoje lze srovnat se Sovětským svazem kolem roku 1918. Zahraničí se snaží intervenovat, ale rozhodné vítězství není na obzoru. Kromě toho Islámský stát není jediným státem, který podporuje terorismus. Je tu palestinská diktatura Hamásu (kterou dotuje Evropská unie a OSN), je tu Saúdská Arábie (náš spojenec), Turecko (rovněž náš spojenec, jaké štěstí), Írán (jemuž jsme zrušili sankce, takže může klidně bádat nad atomovou bombou…)

 

Terorismus je ve skutečnosti hlavní světová hrozba současné doby, ať si přemoudřelé hlavy říkají, co chtějí.

 

Omyl č. 2: Terorismus nelze porazit

 

Lze se účinně bránit terorismu? Ale ano. Dokonce velmi účinně. Jak?

 

Především je nutné si uvědomit, že terorismus není názorový směr či ideologie. Terorismus není ani zločin. Terorismus je vojenská taktika.

 

Hovořit o porážce terorismu je tedy věcně nesmyslné, neboť bychom stejně mohli hovořit o porážce bombardování, útoku pěchoty nebo ponorkové blokády. Toto vše jsou pouze nástroje k prosazení něčí vůle nad nepřítelem.

 

Je tedy nutné si uvědomit, čí vůle stojí za terorismem současné doby a kdo je náš nepřítel. Pak je třeba provést náležitá opatření, a to nikoli ve smyslu policejního vyšetřování, ale ve smyslu válečné akce.

Válečná akce přitom nemusí ještě znamenat bombardování, invazi nebo podobné krvavé a nákladné operace. Válčit lze i úsporně.

 

V 70. a v 80. letech západní Evropa trpěla četnými teroristickými útoky: Velká Británie (Irská republikánská armáda), Španělsko (baskická organizace ETA), Itálie (Brigate Rosse), Německo (Frakce Rudé armády). Všechny tyto útoky byly motivovány buď separatismem nebo ultralevicovou ideologií. Tam spadaly i atentáty prováděné palestinskými Araby, zpravidla v koprodukci s evropskými ultralevičáky.

 

Během 90. let však náhle tento typ terorismu téměř vymizel. Irové a Baskové jakoby zčistajasna dostali rozum, ultralevicové organizace byly buď rozprášeny policií anebo prostě zanikly. Proč?

Shoreditch, foto Pavel Kohout

Jednoduchá odpověď: došly peníze. Sovětský svaz, teroristická velmoc, během studené války mohutně živil teroristické organizace v naději, že podkope západní pocit bezpečí a stability. Po roce 1990 však SSSR nejprve přišel o peníze a pak i o svoji vlastní stabilitu. Západní teroristé přišli bez podpory z Moskvy o zdroje a z větší části patrně i o víru ve svoji věc.

 

Pokud se v současnosti podaří přetnout finanční toky k teroristům usídleným v západních zemí, bude válka z větší části vyhrána. Odstřižení teroristů od peněz, v první řadě od všech dotací a sociálních dávek, by byla účinná a nekrvavá válečná taktika.

 

Je zde ovšem problém. Západ si tvrdošíjně odmítá připustit, že je ve válce. Zatímco džihádisté mají ve věci jasno, Západ se stále dívá na teroristy a jejich podporovatele jako na apriori nevinné civilní osoby. Západ jim toleruje šíření nenávistné ideologie a dokonce je živí sociálními dávkami a dotacemi pro neziskové organizace!

 

Představte si, Británii roku 1940, kde svobodně existují německé nacionalistické organizace šířící nacistickou propagandu, provádějící špionáž a připravující sabotážní akce. Představte si, že vůdcové těchto organizací dostávají od britské vlády sociální podporu. A představte si, že o této finanční podpoře navíc tvrdí, že je povinností podřízených národů platit panské rase daně!

 

Tato absurdita se dnes skutečně děje v řadě evropských států. Co by tomu asi řekli Winston Churchill, F. D. Roosevelt nebo Charles de Gaulle. Asi by dnes byli za xenofoby a válečné štváče.

 

Omyl č. 3: Za terorismus si můžeme sami

 

„Za terorismus si můžeme sami, neboť Západ vykořisťuje islámské země, provádí v nich vojenské intervence a způsobuje tak bídu a utrpení“ - takto zní oblíbená mantra západních levicových flagelantů, kteří nenávidí svoji vlastní svobodu a civilizaci, do které se narodili.

 

Nic není vzdálenějšího pravdě. Faktem je, že většina islámských zemí zažila své nejšťastnější a nejklidnější období, když jim vládli evropští kolonizátoři. Například Sýrie, ve 30. letech klidná a relativně prosperující země. Když ale Francouzi ve 40. letech předali vládu Syřanům, nastal konec ráje. Éra diktátorů z rodiny Asadů byla zlá, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Dokonce i italská fašistická vláda na Somálskem byla lepší než to, co je v zemi dnes. (Ne, nezastávám se Mussoliniho. Pouze tvrdím, že existuje i větší zlo.)

 

Proč ale Evropané kolonizovali arabské a islámské země? Především proto, aby ukončili staletí trvající islámskou agresi a terorismus. Dnešní západní humanisté a multikulturalisté nezdůrazňují fakt, že muslimští piráti po stovky let přepadali evropské lodě a evropské břehy. Přitom kradli nejen cennosti, ale hlavně lidi.

 

Historik Robert Davis z Ohijské státní univerzity uvádí, že během let 1530 až 1780 muslimové odvlekli do Evropy nejméně milion Evropanů, převážně Francouzů, Španělů a Britů. Během 17. století Anglie ztrácela průměrně 400 námořníků ročně. Nešťastníky čekal krutý osud, včetně kastrace.

 

Dlouhá staletí Evropa musela trpět, dokud muslimští Berbeři nezačali útočit na americké lodě. V roce 1795 muslimové zajali 115 amerických námořníků a požadovali výkupné ve výši více než milion dolarů - tehdy šlo o šestinu amerického federálního rozpočtu!

 

Berbeři - tehdy se ještě nepoužívaly výrazy „teroristé“ ani „radikálové“ - ovšem začali po Američanech požadovat placení pravidelné daně za „ochranu“. Než aby se Američané podvolili, raději se rozhodli vybudovat si vlastní válečné loďstvo. US Navy byla založena roku 1798 jako odpověď na muslimský teror. Válku ovšem nevyhlásila Amerika, nýbrž Berbeři: kvůli tomu, že Američané neplatili uložené daně.

 

Muslimové si své nároky na výpalné vysvětlovali takto, řečeno slovy Thomas Jeffersona a Johna Adamse, kteří jednali s představiteli Berberů v Londýně již roku 1786:

 

„V jejich Koránu stojí psáno, že všechny národy, které nepřijaly Proroka, jsou hříšníci. Věřící mají právo a povinnost je obrat o majetek a zotročit. Každý muslim, který padne v tomto boji, zajisté půjde do ráje. Řekl [tripolský vyslanec Sidi Haji Abdrahaman v Londýně], že útočník, který jako první naskočí na palubu přepadené lodi, má nárok na jednoho otroka navíc. Též řekl, že útočníci drží jednu dýku v každé ruce a třetí v zubech; což skoro vždy vyvolalo takovou hrůzu v řadách nepřítel (struck such terror into the foe), že napadení okamžitě volali o milost.“

 

Patrně nejpřesnější a nejpřímočařejší vysvětlení příčin a podstaty islámského teroru, jaké kdy bylo podáno. Žádné vznešené ideály. Moc a peníze a násilí k jejich dosažení. To je vše.

 

Naštěstí americké námořnictvo porazilo barbarské Berbery v roce 1805. Již v roce ovšem 1812 začala druhá berberská válka, neboť muslimové měli pocit, že válka mezi USA a Velkou Británií jim poskytla novou příležitost. Skončila roku 1816 rozhodným vítězstvím amerického námořnictva. Berbeři propustili 1084 evropských zajatců a otroků, včetně britského konzula, a vrátili výkupné. Na dlouhou dobu byl klid.

 

Ještě stále máte pocit, že za teror si můžeme sami a že nešťastným muslimům dlužíme omluvu, vlídné zacházení a sociální dávky?

audiokniha CD MP3, příloha antistresové omalovánky
Velká Británie, náš spojenec

Velká Británie, náš spojenec

Co by znamenal odchod Velké Británie z Evropské unie?

celý článek >>>

Nekřesťanské finance

Nekřesťanské finance

Vznikl mýtus, že židovské náboženské knihy nabádají k šizení jinověrců a k bohatnutí na jejich úkor. Nic ovšem není vzdálenějšího pravdě.

celý článek >>>

Islámské finance

Islámské finance

Zastánci islámského bankovnictví tvdí, že jejich systém je odolnější vůči finančním krizím.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

TIPUJTE JAK DOPADNE REFERENDUM 23. 6. V BRITÁNII:

Ochranný kód Vygenerovat jiný kód
fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
Pavel Kohout
Ďáblův slovník
GAME FREE DOWNLOAD