Tři  poznámky  k  politické  korupci

17. 6. 2013

Rozhořela se plamenná veřejná debata, zdali poskytnutí korýtek v podobě členství v dozorčích radách pěti „rebelům“ z ODS výměnou za to, že umožnili, aby prošlo zvýšení DPH, bylo či nebylo politickou korupcí.

 

Uvedu analogii z obchodního světa.

 

Představme si valnou hromadu nějaké velké akciové společnosti s mnoha majiteli. Akcie se obchodují na burze, může je vlastnit takřka kdokoli. Na valné hromadě akcionářů se ty stovky tisíc lidí nikdy nesejdou, už jen proto, že by se nenašla dostatečně velká hala. Přesto by všichni měli mít možnost hlasovat. Jak to zařídit?

foto Pavel Kohout

Drobní akcionáři, mají-li zájem, mohou hlasováním pověřit zástupce banky nebo makléřské firmy, na jejímž účtu jsou drženy akcie, které vlastní. (Pokud investujete, asi znáte termín „nominee account“.)

 

Zástupce banky dostane instrukce o tom, jak drobní akcionáři hodlají hlasovat o klíčových otázkách. Například o výplatě dividend. Na valné hromadě pak hlasuje jménem akcionářů podle jejich pověření. Dejme tomu, že drobní akcionáři v drtivé většině (třeba 9: 1) chtějí hlasovat ve prospěch výplaty dividend. Zástupce banky má pověření hlasovat 90 procenty hlasů pro výplatu a 10 procenty proti. Jednoduché. Mandát zástupce je přímočaře definován a jednoznačně vyčíslen.

 

Nyní si zkusme představit, že by se někdo pokoušel zástupce banky přesvědčit, aby hlasoval jinak. Dejme tomu, že někdo bohatý a mocný by zástupci banky nabídl lukrativní odměnu - třeba v podobě místa v dozorčí radě - za to, že nebude respektovat mandát od klientů a na valné hromadě bude hlasovat jinak. V našem příkladě proti výplatě dividend.

 

Co myslíte, bylo by to v pořádku? Nerespektovat pověření od klientů výměnou za osobní výhodu?

 

Anebo jiný příklad, ještě brutálnější. Máte advokáta, kterému svěříte mandát, aby bránil vaše zájmy u soudu. Advokát dostane zaplaceno za své služby. Jenomže protistrana ho přeplatí a vy kvůli tomu prohrajete soudní spor. Najde se někdo, komu by to přišlo v pořádku?

 

V obchodním světě by podobné jednání bylo nemyslitelné, zavrženíhodné a pravděpodobně kriminálně stíhané. V politice se však vyskytují názory, že nic zlého se neděje. „Politika je přece vyjednávání, každý dělá, co umí, trafiky se dávaly a dávají, tak je to přece normální,“ konstatují tu i onde cynici s hroší kůží.

 

Jinak řečeno, hodit do kanálu mandát od voličů výměnou za osobní finanční výhodu je v české politice normální. Alespoň podle některých názorů.

 

Druhá poznámka. Co třeba Vít Bárta a jeho půjčky poslancům? Šlo přece o podobný případ, ne?

 

Vzdáleně podobný případ. S podstatným rozdílem. Vít Bárta se pokoušel přesvědčit poslance své strany, aby hlasovali v souladu s jejím volebním programem. Tedy pro snížení poslaneckých náhrad. Můžeme se hádat, zdali tento cíl byl správný, ale to je jiná věc. Podstatné je, že Bárta se nepokoušel přesvědčit poslance své strany, aby mandát od voličů zradili, ale naopak, aby se programu drželi.

 

Na druhé straně, Nečas s Kalouskem upláceli „rebelující“ poslance ODS, aby se zpronevěřili slibu, který dali voličům a díky kterému byli zvoleni do sněmovny. Pokud jde o poslance za TOP 09, ti se zachovali jinak: svůj program zradili i bez úplatků. Otázku, zda je to větší nebo menší ostuda, nechávám stranou.

Třetí poznámka. Lze tvrdit, že i ve vyspělých zemích se různé úřady udělují za odměnu. Američtí velvyslanci mnohdy dostávají jmenování jakožto odměnu za věrné služby prezidentovi. Proti tomu nelze patrně nic namítnout, pokud dotyčný má náležité osobní a profesní předpoklady a pokud zájmy voličů nejsou poškozeny. Když se například pražským velvyslancem Spojených států stal Obamův přítel Norman Eisen, nešlo o porušení zájmu Obamových voličů ani ostatních občanů USA. Nikdo je nezradil, nikdo z nich neudělal idioty. Pan Eisen má všechny předpoklady pro výkon funkce, takže všechno je v pořádku, o korupci se nejedná.

 

Opět analogie s obchodním světem. Přijímáte do firmy - dejme tomu - finančního ředitele. Nabízí se osm kandidátů. Vyberete někoho, kdo nemá nejlepší školu ani nejdelší praxi, ale vy ho znáte dvanáct let a víte, že je na něho perfektní spolehnutí. Je to korupce či protekce? Ne, není. Je to zkušenost.

 

Ale pokud byste vědomě přijali zjevně nevhodného kandidáta na základě známosti nebo úplatku, pak by se bezpochyby jednalo o protekci či korupci.

 

A ještě něco. Kdo by měl rozhodovat, jestli se politikové dopustili korupce? Má snad každá politická dohoda a každá personální nominace jít k soudu? Nebudou to nakonec soudci, kdo bude řídit tuto zemi a dirigovat, kdo smí co dělat? To je vskutku podivná představa.

 

Tak by to samozřejmě nemělo dopadnout. Politickou korupci lze omezit velmi účinně. Bylo by ovšem nutné zavést odvolatelnost poslanců, aby si uvědomili, že mandát neznamená, že poslanci si mohou dovolit cokoli.

 

Naštěstí jsme stále svobodná země. Takže v příštích volbách do Poslanecké sněmovny nemusíte znova volit ty, kteří z vás dělají úplné pitomce.

Případ Nečas

Případ Nečas

Nynější česká aféra je mnohem horší než byly Lewinská a Watergate dohromady a přesto se zdá, že to premiér možná „ustojí“. To by bylo špatně, už jenom kvůli voličům, kteří kvůli jeho špatné finanční politice musejí platit vyšší DPH.

celý článek >>>

Sedm poznámek k ekonomice a HDP

Sedm poznámek k ekonomice a HDP

Čím více se utrácí, bez ohledu na okolnosti, tím větší je HDP. Normální selský rozum říká, že utrácení bez rozumného účelu je hloupost. Selský rozum má v tomto případě pravdu.

celý článek >>>

Katastrofy a prorůstová opatření

Katastrofy a prorůstová opatření

Nejrychlejšího hospodářského růstu Británie dosáhla v roce 1940, kdy ekonomika zaznamenala 11,29% sprint. Nad snímky bombardovaného Londýna ale nikdo neobhajuje válku jako cestu k ekonomické stimulaci.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD