Tři  zbraně  proti  korupci

24. 6. 2013

Korupce hýbe českou politikou. Nebudu ale teď komentovat politiku. Uvedu tři typy opatření, která by mohla objem korupce velmi výrazně zmenšit.

 

Korupce je jako plevel. Bolševník, například. Potřebuje ke svému bujení tři podmínky: živiny, klid a absenci přirozených nepřátel. Odstraňme tyto tři předpoklady a korupce začne rychle ubývat.

 

Živiny jsou samozřejmě peníze. Klid je zřejmý. Přirozenými nepřáteli korupce by měli být voliči, jejichž peníze jsou kradeny ve velkém. Ovšem volič se stává nepřítelem korupce pouze za jistých podmínek: musí o ní vědět a musí mít bič na její původce.

Bestie, foto Pavel Kohout

Pravidlo č. 1: Nekrmte tu bestii

Čím více výdajů, tím více prostoru pro zneužití. Aritmetiku nelze obejít. V dobách, kdy československý stát přerozděloval celkem jen asi 13 procent hrubého domácího produktu (http://mmister.com/den-danove-svobody-za-prvni-republiky/), bylo pro korupci méně prostoru.

 

Mluvíme samozřejmě o první republice. A i když o kvalitách předválečných politiků si nemusíme dělat iluze, škody tehdy způsobené byly relativně mírné. Nedělaly se megaprojekty typu tunelu Blanka, například. Dálnice se teprve projektovaly a tučné zakázky na informační systémy tehdy neexistovaly. Šanony, psací stroje a telefony nebylo možno uměle nadhodnocovat v projektové dokumentaci do miliardových hodnot.

 

Valná část dnešních velkých projektů jsou věci zcela zbytečné. Pro střední a menší projekty to platí rovněž. Přímočarým způsobem omezení korupce je tudíž prosté omezení výdajů. V roce 2013 Česká republika má vynaložit celkem 1080 miliard korun. Je tato suma opravdu nutná? Nešlo by ušetřit deset miliard? Nebo sto? Ale jistě, že by se dalo šetřit. I více. Bylo by pak možné i snížit daně a zmírnit tak břemeno na bedrech ekonomiky. Bylo by to velmi žádoucí.

Pravidlo č. 2: Otevřenost nepřeje korupci

Korupčníci si libují v obchodních tajemstvích. Občan nechť nemá šanci vědět, proč, zač a jak se utrácejí jeho peníze. Občan je tu od toho, aby platil a mlčel. Utrácení peněz, které zaplatil na daních, je věcí nás, politiků a úředníků.

 

Tak tomu vždy bylo, je a pokud se občan konečně neprobudí, pak navždy i bude. Zveřejnění všech smluv a dokumentace samozřejmě je technicky možné. Formát PDF a zveřejnění na internetu umožní amatérským i profesionálním investigativcům hledat anomálie nebo přímo zločiny. Ani právní překážky neexistují. Ve výjimečných případech mohou zakázky částečně podléhat vojenskému nebo státnímu tajemství, ale to je za prvé jen menšina, za druhé. I tak zůstává hodně, co lze zveřejnit.

 

Každý normální volič, který platí daně, je přirozeným nepřítelem korupce. (Samozřejmě, pokud na korupci sám nevydělává, ale pak to není normální volič.) V první řadě ale musí o korupci alespoň vědět. Dokud je dokumentace tajná nebo těžko přístupná, nemá šanci se o korupci dozvědět.

Pravidlo č. 3: Odpovědnost znamená odvolatelnost

Dejme tomu, že veřejnost se dozví o těžké korupci. Co teď? Normální občan bude doufat, že policie korupčníky zatkne, spravedlivý soud je nechá řádně zavřít a voliči je odsoudí k věčné nevolitelnosti.

 

V praxi se to téměř nikdy nestane. Policie má jen velmi zřídka důkazy, které jí umožní někoho vůbec zadržet, natožpak umístit do vazby. Pokud jde o soudy, jejich důkazní požadavky bývají ještě mnohem náročnější.

 

Je smutná skutečnost, že dobře „provedená“ korupce je trestně nestíhatelná. Poskytnutí úplatku lze při troše opatrnosti dokonale utajit. Jen mimořádně ješitní a samolibí grázlové přesvědčení o vlastní neomylnosti se nechají přistihnout s balíkem peněz v krabici. A ani pak nejsou bez šancí na osvobození.

 

Co zbývá? Jen případy zakázek, jejichž míra předražení bije do očí a volá do nebes - ale i kdyby se nebesa černala hněvem a z mraků pršely žáby, stále to nestačí jako podnět pro orgány činné v trestním řízení.

Proto se nepodaří vyšetřit téměř žádné korupční případy. Ani špičku ledovce. Sám vím o celé sérii podivných projektů. O většině jsem se dozvěděl z oficiálních zdrojů jako člen NERVu. Nemám celkem pochybností, že ve všech nebo skoro ve všech případech jde o korupci. Ale viditelná předraženost není soudně přijatelný důkaz korupce, takže nemohu podat trestní oznámení. Ani státní úředníci, kteří mi tyto informaci poskytli. Podotýkám, že existují slušní úředníci, které trápí, co se děje. Nejsou všichni lhostejní nebo dokonce podplacení.

 

Existuje ale i jiný druh soudu, kde lze uplatnit i důkazy, které u trestního soudu neobstojí. Mám na mysli volby. Soudcem je volič, který má možnost jednou za několik let odsoudit „provařené“ politiky k trestu politické smrti. Politická zodpovědnost je nejúčinnějším bičem, který nutí politiky chovat se zodpovědně. Proto také diktatury bývají zkorumpované: chybí motiv „musím být slušný, jinak mě příště nezvolí“.

 

V ideálním případě volič rozhoduje o jednotlivých kandidátech jmenovitě. Nikdo nevymyslel nic lepšího než přímé volby, kdy volič hází do urny jméno jednoho konkrétního kandidáta. Žádný lepší prostředek ke zjednání disciplíny není.

 

Vlastně je. Odvolatelnost politiků. Špatní čeští politologové tvrdí, že odvolatelnost politiků je populistická myšlenka a že do vyspělé demokracie nepatří. Pak mezi demokratické státy zřejmě nepatří ani Kalifornie, jejíž občané odvolali guvernéra Graye Davise v roce 2003. Odvolatelnost politiků lidovým hlasováním není běžná v nejvyšších patrech politiky, ale americká města znají celou sérii případů, kdy byli odvoláni starostové nebo zastupitelé ve státních zákonodárných sborech.

 

Jen v samotném roce 2011 bylo v USA provedeno celkem 151 odvolávacích voleb (recall elections) na různých úrovních. Z toho 76 bylo úspěšných a v devíti dalších případech politikové rezignovali sami. Ne ve všech případech šlo o korupci, ale odvolatelnost politiků je mocným prostředkem pro ni.

 

Oč by bylo v Praze méně korupce, kdyby primátor byl přímo volen a kdyby občané měli moc jej odvolat!

Pět fatálních chyb ODS

Pět fatálních chyb ODS

ODS mě fascinuje svojí úpornou tendencí dělat zásadní chyby. Chyby, které poškozují stranu i celou zemi.

celý článek >>>

Co dělá trafiku trafikou?

Co dělá trafiku trafikou?

„Politika je handl a není vůbec nic špatného na tom, že poslanec přijme trafiku jako odměnu za jakékoliv služby vykonané ve prospěch jedné či druhé strany politického boje.“

celý článek >>>

Hra na socialismus

Hra na socialismus

Komu padne jednička ve dvou kolech za sebou, dopustil se velmi závažné hospodářské chyby, má pět trestných bodů, zavádí socialismus a pět kol nehází. Hra může končit po určitém počtu kol anebo tehdy, když všichni hráči zavedli socialismus.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD