Vícerychlostní  unie  a  bod  B

8. 4. 2017

V Evropě se hodně se mluví o „vícerychlostní unii“. Jsou polemiky, zdali Česko má patřit do rychlejšího nebo pomalejšího pruhu a jaké jsou výhody nebo nevýhody. Euroskeptici i eurooptimisté přitom zcela ignorují základní otázku.

 

Tato základní otázka je přitom prostá. Hovoříme-li o rychlosti, znamená to pohyb z bodu A do bodu B. Dva body určují vektor pohybu. Prosté. Bod A je zřejmý: poválečná, roztříštěná Evropa. Nic atraktivního, ani pro euroskeptiky. Ale jak má vypadat bod B?

 

Eurooptimisté jej vidí jednoduše. Federální stát s jedinou měnou a společným rozpočtem. Evropské daně, evropské dluhopisy, patrně i evropské sociální dávky. A samozřejmě i evropská armáda a evropské ministerstvo financí, které bude bdít nad obecným blahem a moudře regulovat toky peněz, tlumit přehřátou ekonomiku v jedné zemi a povzbuzovat chřadnoucí ekonomiku jiné bratrské členské země. Kolikrát jsme jen slyšeli, že již existující společná měnová politika nutně vyžaduje i společnou rozpočtovou politiku, aby euro mohlo konečně fungovat tak, jak si jeho otcové zakladatelé přáli!

 

Otcové si nepochybně přáli konec finančních a rozpočtových krizí. Ironií dějin během jednoho desetiletí po zavedení eura byla Evropa postižena největší bankovní krizí od 30. let, největší hospodářskou recesí a rovněž i první státní platební neschopností od roku 1953, kdy věřitelé odpustili většinu dluhů Německu. Jaká smůla.

 

Touha po centralizované federalizované Unii má ovšem několik dalších háčků. V první řadě, pomohla by evropská rozpočtová politika? Odpověď poskytují Spojené státy americké, které jsou federalizované již nějaké to století a přece se nevyhnuly finanční krizi. Ta byla mimochodem způsobena především centrální bankou a federální legislativou upravující poskytování úvěrů - federalizace tedy spíše uškodila než pomohla.

 

Ani „moudré“ přerozdělování mezi unijními státy Ameriku nezachránilo: pouze fakt, že americké banky byly méně zatíženy špatnými úvěry než banky evropské. Pokud jde o řešení krizí, stát Kalifornie, známý v rámci USA jako daňové peklo, se státnímu bankrotu vyhnul jen emisí provizorních peněz - což byl krok, který EU v roce 2015 zakázala Řecku s argumentem, že přece nelze ohrožovat existenci společné měny.

 

Existence a prosperita USA tedy neposkytuje dostatečný argument pro posílení evropské federalizace, stejně jako fakt, že většina dalších velkých federálních svazků nejsou právě příklady hodné následování: Rusko, Indie, Indonésie, Brazílie, někdejší Rakousko-Uhersko nebo Jugoslávie… Toto vše jsou spíše příklady arogance centrální moci a mohutného byrokratického aparátu než vzory pro Evropu.

Dobrá. Stále nejste přesvědčeni. Myslíte si, že unikátní evropská kultura dokáže vyprodukovat vzdělanější a osvícenější federální vlády, než jaké měly nebo mají Rakousko-Uhersko, Rusko nebo dokonce USA. Tentokrát přece bude zajisté všechno jinak a EU má nakročeno k bezproblémové federalizované budoucnosti s osvícenými centrálními orgány. Evropský bod B bude ve znamení vzdělanosti, moudrosti, tolerance, liberalismu a dalších hodnot, které jsou tomuto kontinentu tradičně tak vlastní.

 

Je tu ale ještě jeden háček. Jednotná Evropa znamená mocenský monopol federální vlády. A co znamená slovo monopol? Zkuste si představit budoucnost, v níž máte jako spotřebitel na výběr jen jednu banku, jen jednoho telekomunikačního operátora, jen jednoho výrobce automobilů, jen jednoho výrobce pečiva a masných výrobků, jen jednu značku zubní pasty, jen jednu vládu…

 

Monopolizace vždy znamená mocenskou převahu monopolisty nad jednotlivcem. Federální uspořádání v USA funguje jen proto, že americká ústava obsahuje účinné mechanismy pro omezené centrální moci - ale ani tyto mechanismy nezabránily Americe zavést nejvyšší daně z příjmů na světě. Zkusme si domyslet, jaké daně by nám asi nařídili monopolisté z Bruselu, kdyby jen měli tu moc. Již dnes je Evropa nejvíce zdaněným kontinentem na světě (protože v USA neexistuje mezistátní kartelová dohoda o výši DPH, respektive daně z obratu - v EU ovšem minimální závazné sazby DPH platí.)

 

Pokud se někdy Evropa vskutku dostane do bodu B - tedy do režimu plné federalizace, která bude pravděpodobně více centralistická než v USA - pak se z evropské federální vlády stane monstrum. Stěžujeme-li si nyní na bruselskou byrokracii, není to nic proti tomu, co nás ještě může potkat. Můžeme žít ve světě, v němž Kafkův Zámek, Orwellův 1984, Huxleyův Báječný nový svět a Atlasova vzpoura od Ayn Randové nebudou brány jako fantastická literatura varující před zneužitím moci, ale jako návod k použití.

Shoreditch, foto Pavel Kohout

Pokud se část Evropy dostane do bodu B dříve než my, budeme moci mluvit o štěstí. Neboť občané té „rychlejší“ části Evropy budou nostalgicky vzpomínat nad starý dobrý bod C, který ležel kdesi na půli cesty, ze všeho nejraději by ale byli v nějakém příjemném a klidném bodě D pokud možno hodně daleko od bodů A, B a C.

ROBOTI JDOU DO TOHO ...3.část

ROBOTI JDOU DO TOHO ...3.část

Trhem ve skutečnosti krátkodobě hýbou emoce, nálady a hormonální výkyvy obchodníků na burze.

celý článek >>>

ROBOTI JDOU DO TOHO ...2. část

ROBOTI JDOU DO TOHO ...2. část

Rok 2000 byl rokem mého největšího a nejnákladnějšího profesionálního omylu. Čeho jsem se dopustil?

celý článek >>>

ROBOTI JDOU DO TOHO… můj příběh od začátku

ROBOTI JDOU DO TOHO… můj příběh od začátku

Během studia řady učebnic investic a portfolio managementu od různých autorů jsem si všiml jedné věci. Všichni známí profesoři financí se shodovali v několika bodech.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
NSTAGRAM
Pavel Kohout youtube videa
GAME DOWNLOAD