Vzpomínka  na  Valtra  Komárka

18. 5. 2013

Zemřel Valtr Komárek. Člověk, který měl významnou zásluhu na hospodářské transformaci české ekonomiky. Zásluhu přímou i nepřímou.

 

Dětství formovalo jeho životní zkušenost. Adoptivním rodičům se s vypětím úsilí a s velkým rizikem podařilo dvanáctiletého Valtra dostat z nacistického transportu, který by pro něho bezpochyby znamenal smrt. Jako příslušník své generace snil o lepším světě. Tento sen byl tehdy spojován se socialismem - máme dnes právo to komukoli vyčítat, když jsme tu dobu nezažili?

Valtr Komárek na VŠE v listopadu 1989, foto Pavel Kohout

Valtr Komárek na VŠE v listopadu 1989, foto Pavel Kohout

Na začátku své kariéry Komárek studoval v Moskvě, kde poznal, co si nepřeje: sovětskou verzi socialismu. Komárek byl vlídný a slušný člověk, o němž snad nikdy nikdo neslyšel, že by komukoli ublížil. Naopak. V období pozdního „reálného socialismu“ držel ochrannou ruku nad nekonformními ekonomy, kteří mohli bádat v relativním klidu a připravovat budoucí ekonomickou transformaci totálně zestátněné ekonomiky.

 

Do jaké míry Komárkův tým měl pravdu a do jaké se mýlil, je věcí jiné diskuse. Podstatné je, že v kritické době byl k dispozici aspoň nějaký akční plán. Jak se vyvíjely ekonomiky, které neměly svoji obdobu Komárkova Prognostického ústavu, jsme mohli vidět: Maďarsko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, ale třeba i Polsko bylo postiženo hyperinflací a těžkou hospodářskou krizí.

Objektivně vzato, ze všech postkomunistických zemí je to Česko, které má stále nejlepší výsledky ve většině ukazatelů. A to navzdory všem četným omylům.

 

Mám na Valtra Komárka osobní vzpomínku z přelomu listopadu a prosince 1989. Jeho přednáška v aule VŠE měla obrovský ohlas, fenomenální úspěch. Nikdo nedokázal vzbudit takový optimismus a nadšení pro budoucnost jako on. Pamatuji si, jak mluvil o svobodném obchodě, o potřebě vymanit se ze snah jej řídit. A také o tom, že česká koruna před sebou nemá špatnou budoucnost.

 

Bylo to právě zjednodušené a zploštěně pochopené heslo o třech korunách za německou marku, kvůli kterému se lidé Valtru Komárkovi později vysmívali. Ale on to myslel trochu jinak. Jak to myslel, uvádím v článku který jsem napsal v dubnu 2008, kdy česká koruna patřila nějakou dobu mezi nejtvrdší měny na světě. Článek je vzpomínkou na raná 90. léta, na Valtra Komárka a na doby, kdy dát si ve Švédsku k obědu hamburger byl pro Čecha neuvěřitelný luxus.

Proč měl Valtr Komárek nakonec pravdu

Silná koruna! Sen celých generací Čechů, kteří žili v období řízené ekonomiky, je zde. Ale proč právě nyní?

 

Snad každý Čech zná jméno Aloise Rašína a skvělou pověst, jaké se těšila československá koruna za první republiky. Ta skončila v roce 1939, kdy byla nahrazena nekonvertibilní protektorátní korunou v umělém kursu 10 Kč ku jedné říšské marce. Němci zakázali použití ušlechtilých kovů na výrobu mincí. Od té doby byly haléře z hliníku. Během výstavby „lidové demokracie“ a „reálného socialismu“ byla koruna nekonvertibilní, devizy a valuty na příděl a zahraniční obchod bylo kontrolován.

 

Vznikl systém dvojí měny. Lid předstíral, že pracuje, a stát předstíral, že jej za to platí. Za koruny byla k mání chudá nabídka převážně aušusového zboží na domácím trhu. Jak socialismus postupně stále více zaostával, nabídka domácího trhu byla ve srovnání se západním zbožím stále chudší a méně kvalitní. Poptávka po cizí měně rostla. Reálný kurs koruny (čímž je samozřejmě míněn kurs na černém trhu, protože oficiální kursy vyhlášené Státní bankou československou byly pro legraci králíkům) se proto stále propadal.

Propad koruny došel do absurdních rozměrů. Jeden osobní zážitek: v březnu 1990 jsem poprvé navštívil Západ, konkrétně Švédsko. Jel jsem vybaven stovkou švédských korun, které přišly v oficiální směnárně zhruba na 700 Kčs. Valuty byly tehdy stále ještě na příděl, záznam o jejich vydání byl zanesen do cestovního pasu. Co však bylo možno pořídit ve Švédsku za ekvivalent 700 korun československých, tedy zhruba čtvrtinu tehdejší průměrné mzdy? Prakticky nic. Snad oběd u McDonalda, ale bez dezertu. Hladovět jsem naštěstí nemusel, jelikož jsem byl pozván a hostitel hradil veškeré náklady. Deset švédských korun jsem potřeboval při zpáteční cestě na WC na nádraží v Malmö.

 

Příhoda ze Švédska ilustruje, do jak hlubokého propadliště se dostala ekonomika socialistického Československa: průměrná mzda na přelomu let 1989-90 dosahovala v nominálním vyjádření asi 5 procent průměrné švédské mzdy. Od té doby se poměry změnily celkem radikálně. Švédská koruna devalvovala, česká koruna posílila. Nyní bere průměrný Čech již asi 30 % průměrné švédské mzdy. Rozdíl zde stále je, ale zdaleka již ne tak propastný jako v době kolem pádu socialismu.

 

Pokud zavzpomínáme na tehdejší romantickou dobu, nemůžeme vynechat Valtra Komárka a jeho vizi německé marky za tři koruny. Málokdo ji tenkrát bral vážně - a přece se dnes fakticky uskutečnila. Kdyby dnes existovala marka, byl by její kurs asi 12,50 Kč (vypočteno podle převodního kursu DEM/EUR). Poměr nominálních mezd v Německu a v ČR se však mezitím změnil tak, že ve vztahu k roku 1990 by dnes poměr CZK/DEM byl dokonce ještě o něco nižší než tři koruny za marku! Profesor Komárek měl tedy pravdu, byť její naplnění trvalo bezmála dvě desetiletí.

 

Nynější posílení koruny není anomálie ani zázrak, nýbrž návrat k normálu. Jde prostě o důsledek skutečnosti, že česká ekonomika se dlouhodobě osvobozuje od důsledků socialistického hospodářství a tržní kurs koruny tomu začíná odpovídat. Je pravda, že česká ekonomika ztrácí přitažlivost pro ten typ zahraničních investorů, kteří chtějí budovat jednoduché montážní haly s levnou pracovní silou.

Koruna by mohla být samozřejmě ještě tvrdší, kdyby si Česká republika získala reputaci země s vyspělým kapitálovým trhem. Rovněž by pomohlo, kdyby naopak Praha ztratila pověst špinavé balkánské metropole s přehršlí veřejných domů, prodejen kýčů nejhoršího druhu, hazardních heren na každém druhém rohu a města, kde neexistuje policie hodná tohoto označení.

Ale to bychom od pražského magistrátu chtěli asi příliš.

Česká ekonomika klesá: proč

Česká ekonomika klesá: proč

Vláda prostě nedokázala daně jen tak zvýšit: musela tak učinit s vybraným sadismem.

celý článek >>>

Zeman a královna

Zeman a královna

Český prezident je ve své podstatě volený konstituční monarcha. Jde však o konstituční monarchii poměrně raného typu – o zřízení, kde panovník má stále nemalý díl moci.

celý článek >>>

Konec měnové politiky

Konec měnové politiky

Nyní je Evropa – hlavně eurozóna – v situaci, kdy by bylo zoufale třeba stimulovat ekonomiku, ale není čím.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD