Vzrušující  svět  majetku

15. 4. 2013

Je-li svět úročených investic pestrý, pro majetkové investice to platí nejméně desetinásobně. Jenom samotný počet akciových titulů je ohromující: největších pět světových burz zahrnuje přes 16 tisíc veřejně obchodovatelných společností. Samozřejmě zde vzniká otázka, jak je vůbec možné se v této džungli vyznat. Zde jsou možné dvě odpovědi. Složitá a jednoduchá.

Benátský lev - symbol prosperity, foto Pavel Kohout

Benátský lev - symbol prosperity, foto Pavel Kohout

Složitý přístup je populární především mezi Američany a kupodivu také mezi Číňany. Výběr „správných“ akcií bývá oblíbeným konverzačním tématem amerických večírků, hned vedle baseballu a podobných sportů.

 

Peníze jsou v Americe důkazem osobního úspěchu a hodnoty jednotlivce, tvrdí kulturní antropolog Clotaire Rapaille. Úspěšně investovat neznamená jen vydělat peníze. Znamená to důkaz o správnosti vlastního intelektu. Peníze neznamenají jen prostředek k životu: „Peníze jsou barometrem našeho úspěchu. (...) Používáme je jako důkaz, že jsme dobří, že máme ve světě svoji hodnotu,“ píše Rapaille, Francouz, který dlouhodobě žije a pracuje v USA. Proto Američané s oblibou sázejí na svůj důvtip, pokud jde o výběr akcií, například pro individuální penzijní účty.

 

„Mnohé evropské kultury mají jiný pohled na peníze a jejich funkci. V Americe můžete snít o neomezeném zbohatnutí bez ohledu na svůj původ. V Evropě je podstatně obtížnější vyrůst ze své společenské vrstvy. (…) Proto ve Francii peníze nejsou důkaz úspěchu, nýbrž nepříjemná životní skutečnost.“ (Toto Rapaille napsal dávno před pověstnou epizodou s odchodem Gerarda Depardie do Ruska z daňových důvodů.)

 

„Ve Francii je běžným tématem elegantních večírků sex,“ pokračuje Rapaille. „Francouzi považují za zcela přijatelné diskutovat o sexuálních polohách, vícero partnerech a o různých druzích spodního prádla, když baví hosty. Téma peněz ovšem považují za vulgární. Je mimořádně nezdvořilé ptát se, kolik kdo vydělává, anebo kolik jste zaplatili za to či ono. Zde (v Americe), samozřejmě, bychom byli pohoršeni sexuální diskusí u večeře, ale o penězích jsme schopni bavit se celý večer. Jiné kulturní kódy vedou k jinému chování.“

 

Američané rádi vybírají akcie a totéž milují Číňané. V komunistické Číně byly akciové burzy otevřeny poměrně krátce po zahájení ekonomických reforem. V nekomunistických čínských státech (Hong Kong, Singapur, Tchaj-wan) burzy fungovaly již dlouho a vždy se těšily velkému zájmu široké veřejnosti. Čínské domácnosti vykazují tradičně vysokou míru úspor. Když připočteme velkou oblibu loterií a hazardních her v této kulturní oblasti, vychází nám, že Číňané musejí nutně milovat akcie a burzy. A také ano!

 

Středoevropský postoj k investování a k zacházení s penězi nemůže být odlišnější. Není náhodou, že stavební spoření se státním příspěvkem bylo vynalezeno v Německu a nadšeně přijato v Česku. Dalo by se snad říci, že v zemích, kde oblíbeným jídlem je vepřové se zelím, nelze očekávat velkou toleranci vůči investičnímu riziku. Ale není tomu tak. Poláci již nezapadají do tohoto schématu. Jejich postoj vůči akciím je mnohem vstřícnější.

 

A dokonce ani Češi, Němci a Rakušané nebyli vždy ve své historii takové „konzervy“ jako nyní. Během druhé poloviny 19. století tyto země patřily k oblastem s vysoce rozvinutými akciovými burzami. V roce 1910 dosahovala tržní kapitalizace rakousko-uherských akciových trhů bezmála dvaceti procent kapitalizace burz USA (podle statistiky A. Neymarcka publikované v Haagu v roce 1912).

 

Kdysi jsme tedy bývali burzovní velmocí. Málo si uvědomujeme, že na financování tehdejších prosperujících průmyslových gigantů, jakými byly Škodovy závody, ČKD nebo Poldi Kladno by banky samy nestačily. Ale nadešel rok 1939 a z pražské burzy zmizely akcie bank.

 

Pak přišel rok 1943. Po porážce u Stalingradu se ceny akcií na území Říše začaly hroutit, což bylo z politických důvodů nepřijatelné. Vůdce zakázal pokles cen akcií, aby neutrpěla bojová morálka. Byly zavedeny minimální závazné cenové limity na úrovni prosince 1941. Předkupní právo měla Říšská banka, která za akcie platila říšskými dluhopisy v nominální hodnotě. Tržní hodnota těchto dluhopisů rovněž nebyla valná, takže není divu, že burzovní obchodování téměř zamrzlo. Až do uzavření trhů pro veřejné obchodování v srpnu 1944, kdy zamrzlo úplně.

 

Válka skončila. V západní části Německa se burzovní obchody sice obnovily, ale veřejnost již nikdy neměla takový zájem jako dříve - jedna špatná zkušenost formuje názory na desítky let dopředu. V tehdejším Československu, v zemi, která byla socialistická již od roku 1945, nebyla burza znovuotevřena vůbec.

 

úryvek ze článku Úspory napříč věky a kontinenty publikovaného v Lidových novinách

Daně a současnost

Daně a současnost

Ve které pohádce se říkalo „co peklo schvátí, již nikdy nenavrátí“?

celý článek >>>

Krátce z historie daní

Krátce z historie daní

Jak asi v historii vypadala první doložená daň? Existují i informace o tom, jak se vypočítávala a v jaké podobě se daně odváděly?

celý článek >>>

Na památku Železné lady

Na památku Železné lady

Hokynářova dcera, která vystudovala chemii a neměla žádné formální ekonomické vzdělání, zanechala úroveň čistého národního dluhu na nejnižší úrovni od roku 1708.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD