Zapomenuté  souvislosti  teroru

4. 3. 2016

Malé příčiny mohou někdy mít obrovské následky. Dne 26. února 2016 uběhlo dvacet tři let od prvního útoku teroristické organizace Al-Kajdá na americkém území. Útoku, který si vyžádal „jen“ sedm obětí - a který mohl být poslední svého druhu. Kdyby americké vedení v čele s prezidentem Clintonem jednalo jinak.

 

Nejprve ale otázka, zdali má cenu zabývat se teroristickým útokem, který byl od té doby zastíněn mnoha daleko drastičtějšími událostmi. Má: exploze ve World Trade Center v únoru 1993 ukázala, jak nemá vypadat reakce napadeného státu na teroristický útok. Bohužel, správná odpověď na terorismus je stále pro mnoho států obtížnou hádankou.

 

Ráno 26. února 1993 žlutá dodávka Ford vjela na Manhattan. Řídil ji Mohammed Salameh, ilegální imigrant se zrakovou vadou - viděl tak špatně, že musel skládat zkoušku na řidičský průkaz v New Jersey čtyřikrát, než jej konečně dostal. (Jak může ilegální imigrant získat v USA řidičský průkaz? Prostě může. U zkoušek není třeba žádných dokladů. To je hezká ukázka svobody, která usnadňuje život těm, kdo do USA přicházejí pracovat bez náležitých dokladů. Bohužel také usnadňuje život teroristům.)

 

Dodávka byla naložena téměř 700 kilogramy dusičnanu amonného, třemi nádržemi vodíku, čtyřmi válci nitroglycerinu a dalšími náležitostmi, včetně zápalných šňůr. Dodávka byla doprovázena únikovým vozem, který řídil Mahmud Abouhalima.

 

Krátce po poledni teroristé zaparkovali dodávku asi 30 metrů pod povrchem země v garáži severní věže Světového obchodního centra. Teroristé si místo pečlivě vybrali poblíž jižní zdi. Měli v úmyslu využít geometrii mrakodrapu pro svůj cíl.

Skull, foto Pavel Kohout

Ramzi Yousef, odborník na výbušniny, zapálil šňůry a teroristé měli 160 sekund na útěk záložním vozem. Krátce poté dodávka explodovala. Výbuch rozdrtil železobetonové základové zdi a vytvořil kráter hluboký 18 metrů a široký 55 metrů. Když se po výbuchu tlak vyrovnal, kráter pohltil téměř 7600 kubických metrů odpadní vody a tekutiny z klimatizačního zařízení, k tomu řadu automobilů a několik mrtvol. Sedm lidí bylo namístě zabito.

 

Teroristům se ale útok nepovedl podle očekávání. Cílem bylo narušit statiku základů, aby se severní věž skácela a vzala při pádu s sebou i jižní věž. Podle pozdějších analýz by bývalo stačilo, aby dodávka explodovala jen o několik metrů dál - maličkost, která měla za následek, že válka proti terorismu začala až o osm a půl roku později za prezidenta G. W. Bushe.

 

Mezitím se tehdy čerstvě inaugurovaný prezident Bill Clinton připravoval na důležitý projev. Měl v úmyslu ohlásit detaily svého ambiciózního programu oživení americké ekonomiky. Zpráva o útoku na WTC přišla jako nepříjemné vyrušení od jeho plánu. Clinton nejprve dokonce ani nechtěl slyšet, že jde o bombový útok. Bomba by znamenala terorismus a ten by znamenal nutnost silné reakce, která by byla politicky riziková, kdyby se nepodařila.

 

Ve svém rozhlasovém projevu Clinton zmínil explozi ve WTC jako neštěstí na úrovni přírodní katastrofy, cosi jako tornádo v Arkansasu. Nezmínil se ale o teroristickém útoku, použil pouze slovo „tragédie“. Terorismus by znamenal zbytečné rozptýlení od toho, co prezident chtěl probrat v první řadě: svůj ekonomický program.

 

Clinton pokračoval v projevu: „V rámci vyšetřování učiníme všechna opatření, která jsou v silách federálního vyšetřovacího aparátu.“

 

Toto bylo klíčové - a chybné - rozhodnutí.

 

Jakmile se případu chopila FBI, začala jej vyšetřovat jako zločin. Nikoli jako teroristický čin spojený s ohrožením národní bezpečnosti. To mělo své praktické dopady: FBI nesměla sdílet informace se CIA nebo s armádou, protože pak by tyto informace nebyly použitelné jako důkazní materiál u soudu! Dokonce i když tato bariéra padla po soudním přelíčení v roce 1996, CIA se klíčové informace dozvěděla díky médiím.

Nelze tvrdit, že by FBI byla k ničemu. Její vyšetřování bylo pečlivé a vedlo k cíli. Jenomže zároveň zabránilo jiným federálním orgánům sledovat teroristy a provádět prevenci proti dalším útokům. Al-Kajdá tak získala několik nerušených let na budování sítě a plánování dalších útoků.

 

V roce 1998 explodovaly budovy amerických ambasád v keňském Nairobi a v tanzanském Dar-es-Salaamu. Výsledek: asi 200 mrtvých, tisíce zraněných, navíc zcela zničené budovy a těžce poškozená pověst Spojených států jakožto supervelmoci.

 

Mezitím v roce 1996 Spojené státy dostaly nabídku od Súdánu, kde tehdy Usáma bin Ládin, vůdce Al-Kájdy, žil. Súdán neměl s USA nejlepší vztahy, nicméně jeho vláda byla ochotna předat informace o jeho pohybu, usnadnit akci proti němu, případně jej vydat do Saúdské Arábie, kde by bin Ládina pravděpodobně čekal velmi přísný trest.

 

Co na to Spojené státy? Žádná reakce. Prezident Clinton stále vnímal teroristické útoky jako nešťastné náhody zaviněné izolovanými šílenci. Případ útoku z roku 1993 byl úspěšně kriminálně vyšetřen a Clintonova administrativa neměla žádné konkrétní instrukce ohledně boje proti terorismu.

 

Následoval útok na americkou válečnou loď USS Cole zakotvenou v přístavu Aden (Jemen). Bylo to v říjnu 2000, kdy se prezident Clinton chystal na stěhování z Bílého domu. Provést nějakou akci? Ale prosím vás, kvůli takové maličkosti, jakou je sedmnáct zabitých amerických námořníků!

 

A pak už přišel rok 2001 a 11. září tohoto roku. Všichni byli šokováni: jak to, že podobný útok nikdo nepředvídal?

 

Samozřejmě, že v rámci amerického bezpečnostního aparátu pracovali analytici a vyšetřovatelé, kteří něco podobného přinejmenším tušili. Také existovalo pár senátorů s dobrými kontakty, kteří rovněž leccos předvídali. Jenomže jejich informace byly rozptýlené, jejich činnost nekoordinovaná, jejich snaha marná.

Ale toto není hlavní poselství celého příběhu. Hlavní sdělení je, že Amerika byla předmětem nenávisti radikálních muslimů ještě před invazí do Iráku v roce 2003 a před invazí do Afghánistánu v roce 2000. Amerika se stala cílem z úplně jiného důvodu.

 

Tímto důvodem bylo osvobození Kuvajtu od irácké invaze v roce 1990. Americké jednotky tehdy získaly svolení k pobytu od saúdské vlády. Byla to nutnost, neboť jinak by se další obětí Saddáma Husajna zcela nepochybně stala právě Saúdská Arábie. Strategický úmysl Iráku byl zřejmý: ovládnout veškerou ropu na Středním východě.

 

Ale mezi obyvateli saúdského království se našli extrémisté, kteří pobyt amerických vojáků na posvátné Mohamedově půdě arabského poloostrova považovali za akt rouhačství a dokonce znesvěcení Koránu. Byl mezi nimi i Usáma bin Ládin, který tou dobou již měl za sebou vojenskou zkušenost v Afghánistánu.

 

Usáma bin Ládin neměl žádné rozumné důvody nenávidět USA. Ještě před nedávnem bojoval proti sovětským jednotkám v Afghánistánu a Američany měl spíše pokládat za spojence, kteří dodávali zbraně Afgáncům. USA sice nikdy nedodávaly zbraně bin Ládinovi a jeho bojovníkům, ale v boji proti Sovětům byly tehdy obě strany na jedné lodi. Přesto v roce 1990 společně se svými bojovými druhy bin Ládin přísahal věčnou válku americkým okupantům…

 

Skutečnou příčinou všech atentátů Al-Kajdy (a koneckonců i mnoha dalších podobných organizací) byla smrtelná iracionální nenávist, jejímž předmětem není jen Amerika, ale celý Západ. Poučení: neexistuje kompromis, neexistuje možnost dohody, která by částečně uspokojila obě strany. Ať už jde o Al-Kajdu, Islámský stát, Frontu An-Nusra, Hamás, Hezbolláh a další džihádistické organizace, neexistuje možnost, aby se jejich příslušníci naučili mírově koexistovat se Západem - dokud Západ bude existovat v dnešní podobě jakožto svobodná civilizace.

 

Jiné praktické poučení: vydávat řidičské průkazy nebo podobné doklady ilegálním imigrantům je do nebe volající hloupost.

Cameronovo úsilí

Cameronovo úsilí

Podle většiny kontinentálních médií jde o zlomový okamžik, od něhož EU již nikdy nebude stejná jako dříve. Ke je pravda?

celý článek >>>

O nerovnosti

O nerovnosti

Jedno procento nejbohatších na Zemi kontroluje více majetku než zbytek lidstva dohromady.

celý článek >>>

Politická emigrace a sociální stát

Politická emigrace a sociální stát

Proč jsou západoevropské vlády tak absurdně velkorysé vůči kulturně nepřizpůsobivým imigrantům z Afriky a Blízkého východu?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD