Zeman  a  jeho  dědictví

30. 1. 2013

Když v roce 1998 zvítězila ve volbách sociální demokracie, mnozí byli zděšeni. Já taktéž. Proboha: loni byla měnová krize, letos bankovní krize, a teď ještě Zeman? Ten děsivý socan? Emigrovat!!!

 

Pracoval jsem tehdy jako investiční manažer ve společnosti ING Investment Management a dobře si pamatuji, jaké otázky jsme si tehdy s kolegy kladli: Není to náš konec? Nebudou takové daně, které by nás zničily? Co státní dluh, inflace, koruna? Nebude zrušena její směnitelnost? (Tehdy byla směnitelná doslova pár let. Že již neexistují devizové kvóty, byla tehdy nesamozřejmá novinka.)

 

Naši starší a zkušenější kolegové z Holandska nás utěšovali v našem žalu. Vždyť je to přece normální, že se strany střídají ve vládě. Co jste asi tak mohli čekat, když jste zaváděli demokracii? Zvykněte si, je to normální. Levicová vláda? No dobrá, v nejhorším trochu zvýší daně, to jsme u nás na Západě také zažili a přežili. A nebojte se, teď se daně pro změnu zase snižují. Dluhy? Ale v Evropě nyní, v druhé polovině 90. let, probíhá mohutný trend směrem k vyrovnaným rozpočtům a splácení dluhu. Je nemyslitelné, aby vaše země stála stranou.

foto Pavel Kohout

Takto nás těšili naši vlídní Holanďané - a ukázalo se, že měli pravdu. Alespoň po nějakou dobu. Zemanova vláda opravdu neznamenala návrat socialismu. Tržní hospodářství nezaniklo. S daněmi to vskutku nebylo tak horké a některé sazby Zeman dokonce snižoval. Například daň z podnikových příjmů, kterou „pravicový“ Klaus mimochodem původně nastavil na 55 procent, což je výše dnes neuvěřitelná.

 

Zeman měl svým způsobem velké štěstí, když zdědil ekonomiku, která byla hluboce podinvestovaná a s mizerně fungujícími bankami. Začal provozovat keynesovskou politiku deficitních výdajů, která za daných okolností skutečně zafungovala. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že funguje vždy, ale tehdy ano.

 

Měl i kus štěstí. Úrokové sazby a inflace klesaly za jeho vlády díky ČNB, což usnadnilo hospodářský růst. Západu se tehdy převážně dařilo a do země začaly proudit zahraniční investice. Finanční krize byla tehdy ještě v nedohlednu. Demografická situace Česka byla na přelomu století výtečná.

 

Zprivatizoval banky, což zafungovalo trochu později, ale o to účinněji. Zvláště, když úrokové sazby poklesly a začalo se mohutně půjčovat. Investiční úvěry, provozní úvěry a hypotéky odstartovaly stavební boom a přispěly k hospodářskému růstu. Generace narozená začátkem 70. let si za Zemana začala pořizovat vlastní bydlení. Šlo o velký krok směrem k normální ekonomice.

 

Zeman tedy odstartoval boom zadlužení veřejného i soukromého. Máme mu to vyčítat? Možná leckoho překvapím, ale řekl bych, že spíše ne. Proč?

Zeman nebyl zdaleka nejhorším hospodářem. Deficitní rozpočty za jeho vlády sahaly od 3,6 % HDP (1999) do 6,5 % HDP (2002). Z velké části spadaly na konto sanace bankovní krize. Zeman zvýšil vládní dluh z úrovně 14,5 % HDP v roce 1998 na 27,1 % HDP v roce 2002, kdy jeho vláda končila. Tedy o 12,6 procentního bodu. To byl nárůst snesitelný a ospravedlnitelný.

 

Mimochodem, během let 2008 až 2012 vzrostl vládní dluh o 15,3 procentního bodu HDP. Ano, jistě, připouštím, že to nebylo snadné období. Jenže to byla i doba všelijakých těch „vlád rozpočtové zodpovědnosti“, „úsporných balíčků“, „dluhových brzd“ a podobných věcí. Během let 1998-2002 jsme trpěli bankovní krizí. Během let 2008-2012 nikoli. Nárůst dluhu opravdu nebyl nutný v takové výši. Tím spíše, že tehdejší vlády se profilovaly spíše pravicově. Aspoň naoko.

Bankovní úvěry domácnostem (mil. Kč) - graf zdroj ČNB

Bankovní úvěry domácnostem (mil. Kč) - graf zdroj ČNB

Zemanovo zadlužení bylo tedy vysvětlitelné objektivními okolnostmi. Jako premiér ale také udělal řadu chyb. Jeho vláda měla na kontě nějaké skandálky i větší skandály, které předznamenaly budoucí velkorysé rabování pomocí zmanipulovaných veřejných zakázek. Ale v Zemanově době ještě tento problém nebyl tak žhavý.

 

Další velká chyba: po počátečním úspěchu s deficitním utrácením nebyl schopen ohlídat, aby keynesovský deficit byl vystřídán keynesovským přebytkem. Jenomže to již ve vládě byli Zemanovi nástupci: Špidla, Gross, Paroubek. Všichni slabí po osobní i profesionální stránce. Všichni upnutí na myšlenku, že „zdroje tu jsou“. Nikdo z nich, na rozdíl od Zemana, pořádně nevěděl, co dělá. (Anebo to věděli až příliš dobře. Grossovo sídlo na Floridě o lecčems hovoří.)

 

S odstupem času se ukázalo, že nástupnictví v sociální demokracii bylo zřejmě vůbec nejtěžší Zemanovou chybou. Nastoupil vulgární keynesianismus alias rozhazování na dluh. Plus další podivné zakázky, aféry a aférky.

 

Od roku 1998 jsme dospěli a leccos zažili. Díky tomu můžeme vědět, že Zeman není ani ďábel ani spasitel. Je to politik, který něco udělal dobře a něco ne, tak už to v životě chodí. Zemanova vláda nebyla navzdory některým výhradám úplně špatná - vlády, které následovaly, byly vesměs horší.

 

Moji holandští kolegové z roku 1998 měli pravdu, ale bohužel jen dočasně. Ukázalo se, že spořádané střídání pravice a levice selhalo. Pokud vůbec kdy fungovalo. Ukázalo se, že i Západ je plný různých Špidlů, Grossů a Paroubků, kteří se na stát a dluh dívají jako na prostředek pro dosažení svých osobních cílů. Ukázalo se, že demokracie má na Západě úplně stejný hlavní problém jako v zemích dříve komunistických: sliby se snáze slibují než financují.

 

Západní Evropa to přehnala s veřejným i soukromým dluhem. Holandsko je nyní jednou z nejzadluženějších zemí na světě, pokud jde o hypotéky. Tamní veřejný dluh činí 66 procent HDP, což je díky kuriózní náhodě přesně stejně jako v roce 1998 - jenomže tehdy trend klesal, zatímco nyní roste.

 

Země, kde nevládly komunistické strany, jsou ve srovnání s námi stále zkušenější - ovšem jejich zkušenosti nám říkají, čemu se máme vyhnout. Zeman není hrozbou sám o sobě, ale jeho méně šikovní pokračovatelé ano. Keynesovská politika může fungovat jen za výjimečných okolností: pokud je ekonomika hluboce podinvestovaná. Nikoli v situaci, kdy stát je předlužen, firmy jsou po uši v úvěrech a domácnosti se hroutí pod tíhou hypoték a spotřebitelských úvěrů.

 

Dále by bylo žádoucí vyhnout se přehnaně vysokým daním a příliš častým změnám v daňovém systému. I když je provádí tzv. pravice.

Kalouskova taktika

Kalouskova taktika

Je čas na přijetí fiskálního kompaktu? Některé evropské země se do něho nehrnou. Česko odmítlo i proto, že se premiéru Nečasovi nelíbil styl jednání: tady máte text, není třeba jej podrobně číst, hlavně podepište, honem, honem.

celý článek >>>

Pět věcí, které Karel pokazil

Pět věcí, které Karel pokazil

Kdyby Karel Schwarzenberg měl o pět procentních bodů více, byl by novým českým prezidentem. Ale nebude. Protože udělal pět zásadních chyb. Tyto chyby jej stály vítězství.

celý článek >>>

Zklamaným voličům

Zklamaným voličům

Milí přátelé, myslím, že chápu vaše zklamání. Zklamání, že namísto vašeho kandidáta vyhrál ten „nesprávný“. Také můj prezidentský kandidát neuspěl. Ano, v životě jsou i prohry a neúspěchy. Je třeba umět s nimi žít.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD